Úvodní stránka - lodní deníky - Skotsko-Hebridy 2012

Skotsko-Hebridy 2012

Skotsko – Hebridy 19.4.2012 – 29.4.2012

19.4.2012

V poledne se setkáváme na letišti v Ruzyni s ostatními kamarády i z dalších lodí, nasedáme do letadla a za několik hodin už nás vítá deštivý (jak jinak) Edinburgh.

Na letišti nás čeká první překvapení – přistavený mikrobus, přesně pro 24 cestujících, avšak bez prostor pro zavazadla ?! Jako správní Češi se do něj všichni narveme a vyskládáme bus až ke stropu bagáží, načež šofér se s klidem pravého gentlemana otočí a s úsměvem říká – sorry, ale ulička musí být z bezpečnostních důvodů prázdná.

Následuje evakuace autobusu, po několika telefonech se výprava rozděluje na dvě části, jedna odjíždí původním busem nakoupit zásoby do marketu a další čeká na mikrobus do mariny.

Po nakoupení zásob – zadní část busu zásoby pro Oceanlord, na pravé straně pro Sealord, na levé pak pro Pemvu. Rozjíždíme se a ejhle uličkou se kutálí láhev whisky – z které pak lodi ?

No nic, pro jistotu jí vypijem společně. Do mariny Dunstaffnage u Obanu přijíždíme před půlnocí, následuje překotné nalodění a po úlevě, že vyplujeme až ráno, poprvé usínáme v lodích.

20.4.2012 : 12.00 Dunstaffnage Marine – Duart Castle – Port Ellen – 78 Nm

Kolem poledne vyplouváme, moře je klidné a poprvé se pořádně rozhlížíme po krásných siluetách skotského pobřeží. Kotvíme v široké zátoce pod hradem Duart Castle na ostrově Colonsay, který dýchá pravou skotskou středověkou historií. Rychle dinghy – výsadek a prohlídka hradu. Po vyplutí ze zátoky nabíráme správný kurs a poprvé se seznamujeme se sílou mořského proudu, který i když je pouhé 3 uzly, naši desetimetrovou ocelovku chytí a 10 uzlovou rychlostí nás vystřeluje vpřed. Vlny stále malé, lodička uhání tam, kam má, prostě pohoda, klídek, proplouváme mezi ostrovy Islay a Jura a k ránu kotvíme v Port Ellen na ostrově Islay.

21.4.2012 : 22.00 - Port Ellen – Iona - 22.4.2012,07.30 – 68 Nm

V sobotu dopoledne jsme absolvovali destilery tour v destilerkách Lafroigh, Ardbeg a Lagavulin spojenou s ochutnávkou. Návštěva dvě stě let starých destilerek byla velmi zajímavá a poučná. Pochopili jsme, proč je ostrovní whisky tak kouřová. Může za to používání rašeliny jako paliva při sušení naklíčeného ječmene.

Vyplouváme v 22. hodin z Port Ellen, kotvíme ráno 22.4.2012 na ostrově Iona, kde je nejstarší opatství ve Skotsku - Abbye Cloister. Roku 563 na tomto ostrůvku přistál irský mnich Colombus a začal zde šířit křesťanství. Prastaré benediktinské opatství bylo celé zrekonstruované a má magickou atmosféru. Věž kostela se vypíná na malém ostrůvku a je z dálky viditelná. Komunita věřících žijících v opatství je z celého světa. Ostrůvek Iona je také zajímavý tím, že zde žije ovce s jedním rohem, tzv. Capricorn.

22.4.2012 : 15.oo Iona – Staffa – Treshnish – Sound of Barra – St. Kilda – 23.4.2012, 15.oo – 152 Nm

Z Iony jsme vypluli na sever k ostrovu Staffa z čedičové vyvřeliny v podobě osmibokých tyčí a k ostrůvku Treshnish na sledování tuleňů, které jsme asi hodinu naháněli v dinghy. Na noc jsme pak pokračovali v plavbě na Atlantik směrem k ostrovu St. Kilda. Proplouváme průplavem Sound of Barra, kde proti nám nemilosrdně funí asi 3Kn proud a tak se vlečeme a vlečeme asi dvě hodiny, než vyplouváme na volný Atlantik. Celou noc a následující dopoledne klidné moře s příznivým předobočním větrem a milosrdnými cca dvoumetrovými vlnami.

Odpoledne již konečně kotvíme v široké zátoce, snad jediné „obydlené“ části ostrova St. Kilda, nejzápadnějšího ostrova Hebrid. Na vrcholu kopce nad zátokou nevzhledná, ale prý potřebná meteostanice. A opět výsadek na pevninu. Jak krásný pocit, že se to pod nohama nehoupe! Úžasné malebné kamenné domečky, obydlené asi jen tři a všude kolem místní druh hodně hubených ovcí, jejichž druh je původní a již od středověku nebyl křížen s jinými druhy pevninových druhů ovcí.

Hledáme pub, který je uváděn v literatuře, nakonec zjišťujeme, že tu něco takového je, ale je součástí vojenské základny, která pro veřejnost přístupná není.

Vracíme se na loď a těšíme se, že se vyspíme v klidu zátoky, ale po několika hodinách nás opět staví na nohy vysílačka z Jirkova Oceanlordu, že je třeba vyplout a že nás čeká přeplavba až na ostrov Levis do přístavu Stornoway !? Takže po 150 mílové plavbě non stop další plavba něco do stovky mil po několika hodinách přestávky opět před námi.

23.4.2012 : 20.oo – St. Kilda – Sound of Harris – Stornoway – 25.4.2012, 02.oo – 100 Nm

A tak večer vyplouváme a pokračujeme ve střídání hlídek podle rozpisu. Sedím v kokpitu kolem půlnoci, Atlantik s námi háže a háže. Petr Korčák stereotypně umravňuje kormidlo a noční chlad nám zalézá, kam může. Sedím a dívám se na špičky svých holínek, které mi taky úspěšně promrzávají, když Petr mumlá, proboha, co je zase tohle a hledí na levobok z lodi. Otáčím se a s otevřenými ústy hledím na severní oblohu, kde létají bílé, zelené, žlutavé pruhy – polární zář! Říkám Petrovi – to nic není, to je jen konec světa a v tranzu zíráme na tu nádheru. K ránu mizí a už se těšíme na další střídání hlídek. Pokazil se nám bufík, takže zalézáme do promrzlé lodi a snad usínáme.

Dopoledne proplouváme mělčinami a průplavem mezi pásmem ostrovů Hebrid před ostrovem Harris, vlny stále kolem dvou metrů, vítr přímo do držky a po několika hodinách se přidává proud, i když jen kolem 2 až 3 uzlů, ale také přímo proti nám. A tak réčkujem a réčkujem na genu a podpory motoru ale Stornoway se blíží jen zvolna. Pozdě v noci se pak konečně vyvazujeme bokem k dvěma lodím našich kolegů ve Stornoway, hlavním městě nejsevernějšího ostrovu Hebrid – Levis.

25.4.2012 – Levis : Callanish Stones, Brenish, Bosta

Ráno se probouzíme do úplného odlivu. Lodě jsou několik metrů pod úrovní mola, tak šplháme po žebříku na břeh a vyrážíme autobusem na celodenní výlet do nejsevernější části ostrova Levis, na návštěvu keltských stojících kamenů - menhirů v Callanish, jejichž stáří se odhaduje až na 5.000 let. Kameny mají neskutečně magickou atmosféru a každé jejich místo vyzařuje jinou energii. Kamenný kruh, postavený kolem centrálního nejvyššího kamene, působí jako energetický zesilovač. Návštěva ostrova pokračovala od keltských kamenů k vesnici Brenish z doby železné. Tato vesnice byla ukrytá pod písečnými dunami a při jedné obzvláště silné bouři byla její část asi před 16 lety odkrytá. Je zajímavé vidět, v čem zde před tisíci lety místní lidé bydleli a jak krásnou zátoku si pro svůj život vybrali.

26.4.2012 – 5.oo : Stornoway – Skye – 26.4.2012, 15.oo – Loch Alsh – 87,5 Nm

Ze Stornoway vyplouváme brzy ráno do osmičkové bouře, trajekty mají zákaz vyplouvání. No nic, vyzkoušet se má všechno. Fouká průběžně 35 – 50 uzlů ze zadoboku, vlny dost přes pět metrů nás honí zleva zezadu, a tak si surfujeme ve vlnách přes deset uzlů pouze na třetinovou genu, nádherný adrenalínek! Jak říká Láďa Krška „lovely sailing“. Odpoledne se konečně blížíme k mostu na Isle of Skye a na krátko kotvíme u mola v zátoce – záchod, kafe a plujeme dál po Loch Alsh k opuštěnému středověkému hradu, výsadek na gumáku na opuštěný hrad. Velká cedule vstup zakázán, hrad ve špatném stavu, nedá nám to, tak lezeme do zarostlého nádvoří, kdy za branou přece jen pro takové nezvedence, jako jsme my, je uložena řada bezpečnostních přileb.

Opět počítání proudů a vzhledem k brutálnímu proudu v Kyle Rhea, který se večer naštěstí točí, v 21. hodin odplouváme průplavem Kyle Rhea (proud až 8 kn ve vrcholu) až na skotské pobřeží – Mallaig, kde kotvíme 27.4.2012 v 02.00 hodin – 33 Nm, na fungl novém mole v marině, kdy sledujeme ráno teprve slavnostní otevření mola starostou, s kvílícím skotským dudákem.

27.4.2012 – 14.30 : Mallaig – Tobermory – 28.4.2012, 00.45 – 30,5 Nm

Po dopoledním odpočinku odpoledne vyrážíme na ostrov Mull již hodně klidnou plavbou a v noci kotvíme v městečku Tobermory, kde právě probíhají hudební slavnosti. Bary přeplněné, všude naplno skotská muzika a křepčící skoťáci, tak se také přidáváme ! Pozdní noční návrat v bujarém naladění na loď, předposlední noc v totálně vymrzlé lodi, teplota klesá k nule.

28.4.2012 – 13.00 : Tobermory – Dunstaffnage Marine – 18.00 – 38 Nm

Dopoledne vysvitlo slunko! Tak ještě do městečka pro nějaké suvenýry a naprosto klidným mořem, bez vln, bez větru, bez plachet a za brumlajícího motoru se vracíme zpět do mariny v Dunstaffnage, kde k večeru zakončujeme naši plavbu. Společná výborná večeře a nějaké pivko v hospůdce v marině a závěrečná noc v přemrzlé Pemvě.

Ráno se balíme, tři mikrobusy, návrat a prohlídka Edinburghu a éro zpět domů !

Říkám – ty vole, Pavlíku, my jsme to přežili ! Ale bylo to nááááádherné!