Mikro zápisky z plavby kolem Eolských ostrovů – Messina - Capri
14.9.2012 - 25.9.2012
Den první a druhý:
14.9.2012. První seznámení s Petrem Botíkem /zvaným Bóťa/ bylo zpožděno o půl hodiny z důvodu auto kolony na ul. Rudná směr Ostrava-Poruba. Sraz a skutečné osobní setkání s tímto „špičkovým“ :-) motorkářem byl v 16.30 hodin u zimního stadionu Sareza. Následoval přesun do Bílovce za lodním kuchařem Danem Střelcem. Před samotným odjezdem směr Itálie-marína ve městě Palerno v 18. hodin nám Dan uvařil kávu. Osádku vozidla Ford S-Max tvořil Dan Střelec, Petr Botík a já. Naše trasa do přístavu byla: Brno, Vídeň, Gratz, Klagenfurt, Vilach, Bolgna, Řím, Neapol a Salerno. Příjezd do Rakouska byl ve 20.00 hodin. Příjezd do Itálie byl ve 02.00 hodin dne 15.9.2012 a samotný příjezd do vysněné maríny byl v 11.10. hodin. Celkem jsme najeli 1672 kilometrů. Asi o hodinu později přijíždí druhá část naší posádky, která vyjížděla samostatně z Prahy. Jednalo se o kapitána naší plavby Vaška Kameníčka zvaného /Hauz/, Pavla Horálka /první milionář, kterého jsem poznal osobně s přezdívkou na plavbě Barista/, stále usměvavého Toníka Rajsigla /s funkcí nápojového důstojníka/, Petra Korčáka /zvaného Guru/ a barda Miloše Sionka. Celkem se nás nalodilo na katamarán zn.Lagoon 380 Premium s názvem Giulia I-SA3791 D 8 „námořníků.
Před samotným vyplutím na noční plavbu směr ostrov Stromboli v cca 19.30 hodin navážíme na katamarán proviant. Největší pozornost budíme při návozu piv. Jsme objektem turistů, kteří nevěřícně hledí když je míjíme s vozíkem, na kterém máme celkem 1008 kusů tohoto zlatavého moku .
V době vyplutí se nám stala menší nehoda, kdy se nám lehce zamotalo moringové vázací lano do vrtule. Díky Pavlovi s Petrem /Guru/ kteří ihned skočili pod katamarán a uvolnili zlobivé lano ze šroubu se podařilo bez zjevné škody opravdu vyplout na širé moře. V tomto okamžiku s láhví whisky v ruce laskavě požádáme Neptuna o šťastnou plavbu. Kabiny katamaránu byly obsazeny následovně. V přední kabině na levoboku si chrápali Bóťa s Milošem. Kabinu u motoru na levoboku obývali Dan s Pavlem. Přední kabina na pravoboku byla určena pro Petra /Guru/ a Toníka. Já s Václavem jsme měli kabinu u motoru na pravoboku, nicméně, Václav byl tak úžasný, že ze mne udělal po celou plavbu solitéra v naší kabině. Sám Václav si udělal hnízdo v obýváku katamaránu.
Den třetí:
16.9.2012. U kormidla se při noční plavbě na ostrov Stromboli střídali po dvojicích Václav, Pavel, Dan, Toník, Pavel /Guru/ a Miloš. Já a Bóťa jsme této „odměny“ byli zproštěni, vzhledem k tomu, že jsme byli na moři zcela poprvé /dozvídám se, že se na moři nesmí pískat a ťukat si skleničkou o skleničku, abychom nerušili duše mrtvých námořníků/. Vstávám v 7 hodin, kdy zjišťuji, že k našemu cíli nám zbývá 39 námořních mil. V 8 hodin vypínáme oba motory a plujeme za pomoci pouze geny /tzn., že v této době je naše max. rychlost toliko 2 námořní uzly/. Důvodem tohoto našeho rozhodnutí je to, aby se udělala v moři ranní hygiena, včetně toalety /poprvé se setkávám s výrazy „položit kabel“, „vypustit torpédo“ či „hlubinná mina“/.
Asi po jedné hodině zapínáme opět motory a vyrážíme plnou parou k ostrovu. V tuto dobu zjišťuji, že mobil. telefon nemá na moři žádný signál. Náš Bóťa konstatuje, že má asi mořskou nemoc, ale nikdo z posádky mu nevěřil, jelikož asi z nás nejaktivněji se skleničkou v ruce žádal Neptuna o instrukce, jak se stát „špičkovým jachtařem“ , když už je i „špičkový motorkář“. Díky syrovému zázvoru, který Bóťa začal žvýkat, aby se zbavil mořské nemoci, začíná být zvídavý. Už několikrát byl od nás informován, že moře, po kterém plujeme, se nazývá Tyrhenské / o tuto informaci nás požádá během naší plavby ještě mnohokrát , vždy po dalších a dalších rozhovorech s Neptunem /.
V dálce se objevuje kouřící Stromboli :
A kousek před ním objíždíme kouzelný ostrůvek Strombolicchio :
V době kolem 15.00 hodin po uplutých 126 nám. mil kotvíme náš kaťas u městečka na Stromboli.
Upluto celkem : Salerno – Stromboli (San Vicenzo) 126Nm
pod plachtami – 20Nm
noční plavba – 86Nm
Pro úplnou informaci musím zaznamenat, že snídaně vždy chystá jedna předem vybraná dvojice z posádky. Obědy a večeře připravuje jen a pouze Dan /musím zdůraznit, že Dan je specialista na rajskou polévku /. Pobřeží a pláže na Stromboli jsou černé barvy, díky tamní sopečné činnosti.
Večer kolem 20 hodiny vyrážíme na 6 mílovou plavbu, abychom viděli sopku na Stromboli. Měli jsme štěstí, jelikož až na závěr této plavby jsme byli svědky asi 5 vteřinového oranžovo-žlutého výronu lávy. Bohužel tohoto „božského“ výjevu nebyl přítomen náš Barista Pavlík, který odpočíval ve své kajutě, ač prý žádal své „nejlepší kamarády“ v případě akce sopky o jeho okamžité vzbuzení!!
Den čtvrtý:
17.9.2012. Vstávám v 7.20 hodin. Po snídani vyplouváme v 8.20 hodin k ostrovu Salina vzdáleného od Stromboli 30 n.mil. Příjezd na ostrov byl ve 13 hodin.
Při příjezdu k tomuto ostrovu zjišťujeme, že nádrž na naftu u pravého motoru je zcela prázdná. /věřili jsme při předávání katamaránu sdělení, že obě nádrže jsou zcela plné/. Po přistání k čerpací stanici si přečteme informaci, že čerpačka bude otevřena až v 15 hodin.
Proto využíváme této chvilky k návštěvě městečka. Celkem nás na kukačku městečka šlo 5 mořských vlků. Václav, Pavel, Dan, Bóťa a já. Samotné městečko bylo velmi pohodové,
jen Pavel nemohl najít bankomat pro výběr eurobankovek, kterými zaplatíme za načerpanou naftu. Čerpadlář se přikolébal v 15.30 hodin a my mohli doplnit naftu. Tento Ital si od nás vysloužil za svůj úsměv jednu plechovku našeho piva. Naše plavba tímto úkonem ještě neskončila. Dnešním cílem byl ostrov Filicudi. K tomuto ostrovu jsme připluli 19.40 hodin.
Celkem : Stromboli (San Vicenzo) – Filicudi (Porto Filicudi) 42 Nm
Den pátý:
18.9.2012 Vstávám v 7 hodin. Dan s Pavlem odjíždějí gumákem nakoupit do obchůdku na Filicudi čerstvý chléb a zeleninu. Mezi tím k nám přijíždí místní „rybář“ a nabízí k prodeji čerstvého tuňáka. Bóťa využívajíc svých zkušeností a znalý pletich , dal se na smlouvání. Dopadlo to dobře pro rybáře, který si za kousek z jednoho tuňáka vydělal 40éček. Když se vrátil Dan s Pavlem z nákupu tak Dan svým ukazováčkem zkoušel čerstvost ryby. Když mu jeho ukazováček projel „čerstvým tuňákem“ jako nůž máslem, sdělil nám, že tuto „dnes“ ulovenou rybku nám určitě tepelně upraví, leč sám určitě neokusí. Musím však uznat, že ač tuňák byl asi opravdu ne příliš čerstvý, Dan jej usmažil úžasně. Dnešní cíl naší plavby byl ostrov Vulcano, který je vzdálen od Filicudi cca 40 n. mil.
Příjezd na Vulcano je ve 12.40 hodin. Je zde krásné počasí /celou naší plavbu bylo úžasné počasí/, proto se zde koupeme, i když celé okolí Vulcana je samá síra, která zamořuje svým ozonem jak vzduch, tak i moře. Vzhledem k tomuto úkazu je tento ostrov využíván k léčebným procedurám.
Celkem : Filicudi (Porto Folicudi) – Vulcano (Porto di Levante) 24Nm
Den šestý:
19.9.2012 Vstávám v 6.15 hodin vzhledem k tomu, že jsem se večer domluvil s Pavlem na výšlap k sopce na ostrově Vulcano.
Večer se k nám slovně přidal ještě Bóťa, ale pak si zase šel se skleničkou v ruce povídat s Neptunem, bylo mi tedy jasné, že ráno může trpět mořskou nemocí a tudíž půjdeme na túru s Pavlem sami. I po 7 hodině jsem byl stále na palubě sám, Pavel se vzbudil až něco po půl osmé. V době čekání na Pavla jsem alespoň fotil východ slunce. Z předešlého textu je tedy zřejmé, že výšlap na tuto sopku nás čeká někdy příště. V 9.30 hodin vyplouváme na Lipary. K tomuto ostrovu připlouváme ve 12.40 hodin.
Odpoledne sedneme s Danem a Bóťou do gumáku a jedem nakoupit chleba, nějakou grapu a rum.
Odpoledne, když si jdu zaplavat, žahne mě pěkně naštvaná medúza. Kotvíme u bývalé továrny na zpracování pemzy.
Kolem 20. hodiny trošku v náladě se spontánně rozhodujeme, že vyzkoušíme noční plavbu do přístavu Mesina na Sicílii. Když se předvádíme s naším katamaránem kolem pláže a mola na Liparech, lehce se nás něco dotkne na konci levoboku. Z tohoto důvodu se rozhodneme neriskovat noční plavbu a ráno zkontrolovat kaťas z vody. Bóťa, Toník a Guru o tomto problému diskutovali až do 3 hodin do rána. Bóťa byl tak vyčerpán z disputace, že únavou několikrát upadl na palubě.
Celkem upluto : Vulcano (Porto di Levante) – Lipari (Canneto) 8Nm
Den sedmý:
20.9.2012 Probouzím se něco málo po 7 hodině. Důvodem je intenzivní přeháňka. Během několika málo minut zčernala obloha, zvedl se vítr a začalo pršet. Po 20 minutách bylo zase azuro. V 8 hodin jde Guru zkontrolovat náš kaťas s kterým jsme měli předešlý večer karambol. Kontrolou pod vodou Guru nezjišťuje žádného poškození. Tento den je tedy konečně naším cílem přístav Mesina na Sicílii vzdálený od Lipar 45 n.mil. V 16 hodin zastavujeme před přístavem. Vašek studuje lodní mapy před vplutím do maríny. Před vplutím do maríny se setkáváme s pravou nefalšovanou námořní ponorkou.
Takové plavidlo jsem viděl poprvé a velmi to na mě zapůsobilo.
Za kotvení v maríně včetně dobití baterek a natankování pitné vody platíme 110 éček.
Před odchodem do města se jdeme v maríně vysprchovat. Takto osvěženi a vymydleni odcházíme na prohlídku „mafiánského“ města.
Můj pocit z tohoto města je dosti rozpačitý. Asi i proto, že jsme nemohli najít žádnou restauraci. Vzdáváme hledání nějaké hospody v okolí našeho kotvení a vracíme se zpět do maríny, kde je restaurace. Objednal jsem si jednu rybku za 16 éček. Na večeři nás šlo sedm, na katamaránu zůstal jen Guru. Za zaznamenání stojí informace, že v této restauraci osádka našeho plavidla nechala celkem 220 éček. Cestou zpět k našemu plavidlu „náhodou“ Bóťa jako správný pletichář /má holt fakt štěstí / nachází na molu volně položený fendr. Při podrobné identifikaci zjišťujeme, že je to tentýž fendr, který se nám ztratil při spanilé jízdě u Lipar .
Celkem upluto : Lipari (Canneto) – Messina (Marina del Nettuno) 48 Nm
pod plachtami – 10Nm
Den osmý:
21.9.2012 Vstával jsem v 7.40 hodin. Před 9 hodinou jdeme já, Vašek, Dan a Bóťa do města na nákup. Chvíli bloudíme než najdeme nějaký market, ale nakonec jsme úspěšní. Zde musím velmi pochválit Bóťu. Připravil pro nás všechny velmi chutnou vaječinu /asi recept od Neptuna /. V 11.30 hodin vyplouváme do přístavu Tropea. Máme před sebou 35 n. mil. Do přístavu připlouváme v 18 hodin.
Kotvíme v maríně, ale neplatíme zde žádný poplatek asi i pro to, že zde nefunguje jak elektřina na dobití AKU, tak voda na doplnění tanku.
V 19 hodin odcházíme já, Vašek, Dan, Pavel a Bóťa do města. Do centra se dostaneme až po výšlapu 200 schodů.
Samotné městečko je velmi útulné a stále plné turistů.
Večeři si dáváme ve městě. Objednali jsme si jak nějaký předkrm, tak i pizu a špagety. To vše zapili prý domácím bílým vínem. Já jsem zde koupil první magnetku. S Pavlem ještě kupuji pro naše kluky trička s nápisem Monster. Na loď přicházíme ve 23 hodin lehce ovíněni.
Celkem upluto : Messina (Marina del Nettuno) – Tropea (Marina Tropea) 39 Nm
pod plachtami – 9Nm
Den devátý:
22.9.2012 Vstával jsem v 6.15 hodin. Před námi je 85 n. mil do přístavu s názvem Palinuro, tj. 12-14 hodin plavby při rychlosti 5-6 uzlů. Vypluli jsme tedy v 6.30 hodin a dopluli do cíle po 87 n. mílích v 19.30 hodin. Tento den jsme do města nešli, zůstali jsme na lodi.
Na večeři jsme měli od Dana výborný zvěřinový guláš. Musím se trošku zmínit o nápojovém důstojníkovi. Toník byl úžasně pozorný a naše přání bylo splněno ještě dříve než jsme si vzpomněli, že vůbec něco chceme.
Dokonce zavedl různé zkratky na počet vypitých piv. Pokud si dobře vzpomínám, tak například zkratka PRP znamenala „první ranní pivo“, DRP znamenalo „druhé ranní pivo“, TRP znamenalo „třetí ranní pivo“. Tyto zkratky se však mohly užívat jen do 9 hodiny dopolední, aby se v tom vůbec někdo ještě stále vyznal .
Celkem upluto : Tropea (Marina Tropea) – Palinuro (Marina Palinuro) 87 Nm
Den desátý:
23.9.2012 Vstával jsem v 6.10 hodin, vzhledem k tomu, že máme před sebou cca 56 n. mil na ostrov Capri a chceme zakotvit ještě před setměním. Na moři ke Capri jsme zažili dva okamžiky hodné zaznamenání. První zážitek bylo setkání se 3 delfíny.
My jsme je viděli, oni nás asi ne. A druhý silný zážitek bylo vylovení modrého fendru velkým jak dům potaženým nějakým „semišem“. Těsně před připlutím k pobřeží, kde jsou úžasné scenerie, spouštíme s Toníkem na moře gumový Zodiac s kterým obeplouváme náš katamarán a pořizujeme foto našeho pohodlného plavidla.
Pobřeží tohoto ostrova je opravdu úchvatné, jen natankování nafty do našeho plavidla je jeden velký problém. Přístav je šílený včelín a když Ital zjišťuje, že nejsme našinci, stále nás odsouvá z řady.
Museli jsme tedy vyjet z přístavu, jelikož v takovém mumraji není možno stále se vyhýbat stále přijíždějícím a odjíždějícím plavidlům a čekat před vjezdem do maríny. Po nějaké době se nám skutečně podaří natankovat a hned míříme pryč z tohoto blbákova. Asi po 3 n. mílích zakotvíme v místě zvaném Marina Piccolo Capri.
Zde zůstáváme i přes noc. Poprvé za celou plavbu s námi moře hodně houpe.
Den jedenáctý a dvanáctý:
24.9.2012 Vstával jsem v 7.40 hodin. Ráno jsme se domluvili s Vaškem, Pavlem, Danem a Bóťou, že zajedeme ze zálivu Marina Piccolo Capri do centra ostrova. Proto jsme nasedli do gumáku a jeli na tamní pláž, která byla vzdálená od našeho kaťasu cca 100 metrů. Při výstupu na pláži ze Zodiaku přišla velká zpětná vlna, která nás všechny krom Bóťi opláchla. Opláchla tedy jak mě, tak i můj mobil, ale hlavně mou zrcadlovku. /v současné době obě věci již zcela funkční/. Gumák jsme nechali naivně na pláži, kde v tu dobu bylo asi toliko 5 turistů. Do centra jsme se dostali pomocí pravidelné ostrovní minibusové dopravy po šíleně úzké serpentinové silnici. Lístek nás stál 1,8 éček za osobu a zaplatil nám to náš Barista-Pavlík. Po prohlídce centra /opravdu turistické místo s krásným výhledem na moře/
jsme si dali pravou italskou kávu, pivo a zmrzlinový pohár. Před odjezdem zpět minibusem do zálivu Marina Piccolo Capri jsme všichni domů koupili nějaké dárky. Po příchodu na pláž jsme zjistili, že tato před tím prázdná pláž je obsypána turisty. Náš gumák skoro nebyl vidět. Nejhorší však bylo, že nějaký mstitel nám ulomil ze Zodiaku pojistku /tzv.vidličku/, bez které nejde nastartovat motor gumáku. Důvodem této msty byla ta skutečnost, že jsme si dovolili ponechat gumák na pláži mezi turisty. Náhradní pojistka byla na kaťasu, ale jak Miloš, Guru ani Toník neslyšeli naše telefonické volání o pomoc. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme požádali pár italských „lodivodů“, kteří vozili své turisty do jeskyní, aby nás za menší úplatek odvezli k našemu plavidlu. Následně se Toník vrátil zpět ke gumáku i s pojistkou a za pomoci Bóťi, Dana a Pavla se všichni šťastně dostali na náš kaťas. Po uklidnění a vzpamatování se ze zážitku jsme po 12 hodině odpluli
směr přístav Salerno, kde jsme měli po 16 hodině předávat kaťas. Před samotným zakotvením jsme museli natankovat plnou nádrž nafty, proto jsme tedy zakotvili přesně v 17.15 hodin. V tento den jsme napluli 26 n. mil.
Celkem upluto : Capri (Marina Piccolo) – Salerno (Molo Manfredi) 28 Nm
na plachy : 2Nm
Katamarán byl předán bez závad v 18 hodin, přičemž nám společnost od které jsme měli pronajatý kaťas vrátila 100 éček na „nepořádek“ s naftou v nádrži. Celkem jsme tedy napluli 470 n. mil. Bohužel většinou jsme motorovali a jen cca 60 n. mil jsme pluli s plachtami. Odjezd z maríny v Salernu byl v 19 hodin. Příjezd na rakouské hranice byl v 5 hodin dne 25.9.2012. Do ČR obě auta přijeli v pořádku a všichni plní dojmů :
