Ř e c k o - K y k l a d y 2 0 1 8
Motto našich plaveb: "Za vše může Bóťa, aneb i opak může být pravdou“
Již po druhé jsme uskutečnili plavbu po Egejském moři, konkrétně jsme se vrátili ke Kykladským souostrovím (pracovně jsme je již dříve přejmenovali na Šišlády). Naposledy jsme zde byli v roce 2013.
V roce 2018 se plavby v Řecku (od 14.9. do 25.9.) zúčastnili:
-Vašek KAMENÍČEK kapitán lodi (skipper)
-Mirek LEVIT (já) dokumentarista a ředitel ZAPA
-Dušan SÝKORA 1. důstojník (co-skipper)
-Pavel RAŠÍK finanční prezident plavby
-Adam LEVIT barista
-Petr GŘEŠ nápojový důstojník
-Mirek PREPSL lodní kuchař
-Zoran ZEC hydro náčelník a bocman
Před samotným popisem všeho čeho jsme zažili, se musím zmínit, že je velmi těžké a obtížné vybrat takovou partu lidí, aby chemie mezi nimi fungovala, aby jeden druhého respektoval, uznával, vnímal, pomáhal, nedirigoval. Toto se nám až na jednoho člena posádky podařilo. Z osmi (8) chlapů jsme měli zkušenost z lodi celkem čtyři (4). Před samotnou plavbou jsme se 2x sešli a navzájem oťukávali, kdy nic nenasvědčovalo tomu, jak se jeden z nás bude následně na lodi chovat. I když byl na jachtě nováčkem a neměl sebemenší zkušenost, jak to na moři chodí, neustále poučoval kapitána co má v ten daný moment a čas dělat. Tvrdil o sobě, že je zkušený surfař, a že například práce s plachtami na lodi je úplně stejná jako při surfování. Neuznával žádné jiné názory, pouze jen ty své. Když mu bylo vysvětlováno, že takto nelze postupovat, nevěřil tomu a tvrdohlavě požadoval, aby jeho přání, myšlenka či názor byl splněn i za cenu velkého rizika a ohrožení celé posádky. Zde si neodpustím odvolat se na mého Shakespeara, který v Troilusovi a Kressindě říká o rozumu toto: „Je bezpečnější, když je prozíravost vedena obavou, než když se zaslepený rozum beze strachu žene do zkázy. Mít obavu z toho nejhoršího často znamená vyhnout se špatnému“. Když zjistil, že skutečně nepochodí, urážel se a na závěr plavby a cestě zpět domů, se nás stranil. Pro mě asi nejhorší zážitek s ním byl při kotvení na jednom z ostrovů (Paros). Byl opravdu silný vítr a kotvení zádí k molu bylo hodně náročné. V momentě, kdy jsme potřebovali každou ruku, vyskočil z lodi na molo se slovy „ seru na to, jdu na pivo“. A závěr k této poznámce. Po příjezdu domů, tento člen posádky nemeškal a po dvou dnech napsal Vaškovi email, který byl plný ironie a výčitek. Ke konci svých stížností se však neopomněl sám sebe vychválit, jak byl šikovný, a že ON si své úkoly na lodi plnil beze zbytku. Číst to bylo opravdu smutně úsměvné. Toto však ještě nebyl úplný konec příběhu. Vašek zcela rozumně na toto vůbec nereagoval. Asi po týdnu tento náš bývalý člen posádky nevydržel „radiový klid“ a přeposlal tyto věty plné hnisu Pavlovi a mě. Asi očekával, že s Pavlem budeme reagovat jinak než Vašek. Pavel i já nebudeme ztrácet čas nějakou reakcí osobě, která stejně naše argumenty nechce slyšet, protože má svou pravdu a tato jeho pravda je jedině ta správná.
Je rovněž potřeba zmínit, že letošní plavby se nezúčastnil náš michelinský lodní kuchař Dan Střelec. Důvod byl prozaický, pracovní povinnosti. Zároveň se z plavby omluvil i Petr Botík (Bóťa). Oba dva nám s přípravou plavby velmi pomohli. Dan tím, že se postaral se svou Janinou o naši stravu, kdy nám zavařil do plechu veškeré papání po celý náš pobyt na moři. Petr se nemohl přidat, jelikož má v současné době velké lítání s RD, který si pořídil se svou ženou Pavlínkou a synem Tomáškem, ale byl tak laskav, že nás bezpečně odvezl a přivezl na letiště a z letiště Vídeň. Nemohu opět zapomenout zmínit Vaškovu úžasnou přípravu a preciznost při plánování této plavby za aktivní pomoci Dušana.
Kluci ještě jednou velké poděkování. Zároveň věřím a doufám, že příští plavba bude už v naší stálé sestavě!!!!
KYKLADY
Pro zopakování. Kyklady jsou nejnavštěvovanějším souostrovím. Jejich název je odvozen od slova Kyklos, neboli kruh, protože obklopují posvátný ostrov Délos. Souostroví tvoří celkem 56 ostrovů, z nichž je osídleno pouze 24.
1.den /14.9.2018/ pátek
Ráno jsem na Sl. Ostravě nafasoval od mého známého, který má půjčovnu vozidel v 09.00 hodin 9místný červený Mercedes. Po 12.00 hodině přijel ke mně domů do Krmelína můj syn Adam. Naložili jsme tašky do meďáku a zajeli do St. Bělé vyzvednout Petra. Bohužel jeho MT neměl signál, tak jsme s Adamem nuceni v dešti zazvonit u jeho RD. Tudíž naše dohoda padla, jelikož Petr měl na nás čekat na hlavní cestě. Proto příjezd k Dušanovi byl o pár minut opožděn. U Dušana jsme nejprve poblahopřáli Zoranovi, který den před tím (13.9.),oslavil své narozeniny. Následně jsme do svých báglů přibalili i zavařené konzervy a zvážili, jelikož jedno zavazadlo může mít váhu do letadla toliko 23 kg. V této době hodujeme na kuřecích pečených křídlech na medu, které nám připravila Daša. Po tomto opulentním obědě obalujeme naše zavazadla do fólie a všechny je odnášíme do měďáku. Po rozloučení s Helčou, Dašou, Jankou, Pavlou a Danem vyrážíme v 14.05 hodin směr vídeňské letiště. Asi za 15 minut po odjezdu, přijímá Dušan od Daši telefonický hovor s tím, že nám sděluje, že si Zoran zapomněl vzít s sebou svůj batoh. Naštěstí v batohu neměl svůj cestovní pas. Nevadí tedy, že u sebe nebude mít po celou plavbu jak svůj MT, tak i OP, ŘP a další své potřebné věci. Na cestu Dušan přibalí tekutého J. Danielse. Tento úžasný mok zachutná nejvíce Petrovi. V kombinaci s pivem se Petr lehce unaví a již v polovině cesty do Vídně zapíná svůj maskovač řeči, kdy mu jen někteří z nás s velkým úsilím rozumí. Zasedací pořádek je následující: meďáka řídí Bóťa, vedle něho sedí Zoran a u okna vpravo sedí Vašek. Druhá řada z leva je obsazena Pavlem, uprostřed sedí Petr a vpravo Dušan. V poslední, třetí řadě z leva sedí Mirek, uprostřed já a vpravo Adam. Tady musím pochválit našeho Bóťu, který asi musel hodně trpět, když byl nucen poslouchat naše hodně inteligentní řeči.
Než jsme přijeli do Vídně, zastavili jsme dvakrát na čerpacích stanicích. Na té první Petr vymyslí kulišárnu. Nejdříve napálí Pavla, následně našeho Bóťu. O co šlo? Petr se domluvil s obsluhou čerpací stanice, že mu do kelímku na espreso nalije malé množství zelňačky a hrdlo kelímku uzavře bílým plastovým uzávěrem, který má zde otvor na srkání přítomného nápoje. Pak nás začal postupně obcházet a nabízet úžasně skvělou kávičku. Nejprve se nechal bezelstně nachytat Pavlík. I když se napil a následně zakuckal, obdivuhodně se zdržel komentářů, aby nevyzradil pointu. Přiznám se, že když tato úžasná kávička byla nabízena Bóťovi, věděl jsem, co bude Bóťu čekat, pokud se napije. Moc jsem ale nevěřil tomu, že Bóťa po kávě sáhne, jelikož on je hodně čajíčkový. Bohudík Bóťa nezaváhal a s velkou chutí se napil. Co následovalo, bylo něco neskutečného. Bóťa zezelenal, zakoulel očima, začal zrychleně dýchat i chrčet zároveň a svůj výstup zakončil mocným říhnutím. Hned poté se na mě obořil, že jsem tedy pěkný hajzl. Vůbec mi nevěřil, že jsem v tom nevinně. Všichni jsme ryčeli smíchy a měli slzy v očích. Petr si to z nás užíval nejvíce a s potutelným úsměvem na tváři se schovával za tělem Pavla. Bóťa se lehce urazil, odešel do meďáku a bez nás pomalu odjížděl na dálnici. Chvilku jsme jej hledali a pak našli schovaného za jedním ze zaparkovaných kamionů. Na další čerpací stanici se Petr snažil Bóťovi vetřít do přízně tím, že mu koupil nějaké doutníčky a sladkosti. Ale Bóťa byl hodně tvrdý a dělal chvilku hodně uraženého. V 19.15 hodin přijíždíme k terminálu odletů na vídeňském letišti. Po rozloučení s Bóťou se všichni odbavujeme a přesouváme k bráně číslo 36. Zde po nějaké době zjišťujeme, že náš odlet nebude v plánovaných 21.15 hodin, ale až ve 22.00 hodin. Čekání řešíme tak, že většina z nás odchází na pivo, jiní luští sudoku, telefonují, já začínám psát tento deník. Ve 22.35 hodin je konečně nástup do letadla. Máme tedy zpoždění jednu hodinu a dvacet minut. Všichni sedíme v řadách 7 až 9. Letíme Airbusem A321 letecké společnosti Austrian Airlines. Let proběhl velmi klidně a v čase 00.48 hodin jsme přistáli bezpečně v Aténách na letišti El. Venizelos. Pozn.: v Řecku je +1 hodina tzn., že jsme přistáli v čase 01.48 hodin místního času. Zajímavostí byla ta skutečnost, že kapitánem letadla i 1. pilotem byla žena. Mirek se Zoranem po přistání požádají obě Rakušanky o společné foto. Děvčata bez sebemenších problémů zapózují. Až do 08.00 hodin dne 15.9.2018 trávíme noc v příletové hale, jelikož v maríně začínají pracovat až po 09.00 hodině. Trpíme na nepohodlných modrých polstrovaných koženkových lavičkách s kovovými opěradly. Někteří z nás si v tento čas dávají pivo, jiní kávu, někteří se pokoušejí usnout, Mirek to vyřešil tak, že si prostě lehl na zem před sedačky a spal.
ATÉNY
Vznik Atén spadá až do 3. tisíciletí př.n.l. Rozkládají se na poloostrově Attika poblíž Sarónského zálivu. Jen město má přibližně 700 000 tisíc obyvatel. Samotné Řecko patří k nejnavštěvovanějším, ale zároveň nejméně známým, evropským zemím. Moderní řecký stát vznikl teprve v roce 1830 a má už jen pramálo společného s oblíbeným obrazem své antické minulosti. V souvislosti s jeho geografickou polohou se v něm prolínají prvky Balkánu, Středního východu i Středomoří.
2.den /15.9.2018/ sobota
Po 07.00 hodině se všichni pomalu rozlámaně dáváme fyzicky do parády a rozhodujeme se, zda se přepravíme do maríny hromadnou dopravou, nebo taxíkem. Nakonec vyhrává taxi. Přesně v 08.00 hodin sedáme do černého tranzitu a vyrážíme do maríny. V 08.40 hodin vystupujeme konečně v naší maríně Alimos (Kalamaki).
Za odvoz jsme zaplatili šílených 120 éček. Vašek s Dušanem jdou ověřit, kdy nám bude chartrovkou předána jachta. Bylo nám přislíbeno, že loď připraví na 13.00 hodin. Mezi tím my ostatní krom Pavla odejdeme nakoupit jídlo a pití. U poklady platíme kartou částku 220 éček. Nákup dopravíme do maríny třemi (3) vozíky z obchodu. Jako záruku vrácení vozíků si obchod vyžádá pas jednoho z nás. Dobrovolně se k tomuto uvoluje Mirek. Po 13.00 hodině dochází k předávání jachty, kdy po cca 1,5 hodině Vašek s Dušanem odcházejí podepsat papíry o převzetí lodi. Před samotným vyplutím Vašek seznámí všechny, jak to chodí na lodi. No a pak jen už zbývalo požádat Neptuna o vítr do plachet a šťastnou plavbu. Při samotné instruktáži a při vyhodnocení situace z hlediska času se rozhodujeme, že dnes nebudeme vyplouvat jelikož by jsme nestihli bezpečně, ještě za světla někde zakotvit. Oželíme, že jsme si připlatili 190 éček, které jsme zaplatili chartrovce za zrychlené předání lodi. Máme švédskou jachtu Hanse 430e a její jméno je PAKI NAFI.
Když tedy dnes nevyplujeme, odcházíme z maríny a zaparkujeme se u jedné z taveren na pláži, kde si poručíme pivo. Po příchodu zpět na loď Mirek připravuje k večeři guláš. Mezi tím s Pavlem a Zoranem uvazujeme jak českou, tak i Zoranovou srbskou vlajku (Zoran je hrdý Srb a proto jeho vlajka má takovou velikost, jako česká vlajka na Pražském hradě). Po večeři ještě chvilku posedíme, ale protože jsme noc před tím toho moc nenaspali, mizíme všichni do kajut. Do 22.00 hodin je na lodi klid.
3.den /16.9.2018/ neděle
Vstáváme v 06.00 hodin, tak, jak jsme se večer před spaním dohodli. Dotankujeme sladkou vodu do tanku (300 litrů), uděláme rychlou ranní hygienu a v 07.15 hodin Vašek startuje motor naší jachty Paki Nafi. Opomněl jsem popsat rozdělení kajut na lodi. Přední kajutu máme já s Adamem. Průchozí palandová polokajuta je přidělena Vaškovi s Petrem. Zadní kajutu na pravoboku mají Dušan s Pavlem. A poslední kajuta na levoboku je zabrána Zoranem s Mirkem. Dnes nás čeká plavba asi 60 Nm, no a pak bychom měli vidět snad ostrov Serifos. Po 11.00 hodině při prvním vytažení geny, spatříme za naší zádí vyskočit delfína, nikdo ale ani nepomyslel na to, že to byl varovný posel Poseidona. Cestou k ostrovu se zvedá vítr a jsou velké vlny. Nelze bezpečně vařit, proto Mirek k obědu nakrájí každému salám a chleba. Přesně v 17.30 hodin Vašek vypíná motor po vyhození kotvy a 40 metrů kotevního řetězu. Dnes jsme napluli 56 Nm za celých 10.15 hodin. K večeři Mirek dělal brambory s vepřovým masem a zeleninovým salátem. Podle předpovědi počasí má zítra foukat silný vítr. Něco mezi 6 až 7 BF, takže je nebezpečí, že pokud bude fičet 7 BF nemůžeme podle smlouvy z chartrovkou vůbec vyplout. Je tedy ve hře i možná varianta, že nestihneme doplout na ostrov Santorini, který měl být při této naší plavbě break pointem. Proto si jako náhradní cíl programu stanovujeme ostrov Milos. Ovšem vše záleží na aktuální předpovědi počasí, které nám formou sms zpráv zasílal Pavel Burkert po celou dobu plavby za poplatek 500,-Kč. Posedíme na palubě do 23.00 hodin a potom se všichni rozprchneme do svých kajut. Ostrov jsme nenavštívili. Kapitánem byl Vašek.
ostrov SERIFOS
Podle pověsti byla Danaé se svým synem Perseem vyvržena na břeh skalnatého Seirifosu, jenž obdržel přízvisko „pustý“. Ostrov kdysi oplýval nalezišti železa a mědi, tvoří holé kopce s úrodnými údolíčky a dlouhými písečnými plážemi. Ostrov má 1100 obyvatel.
4.den /17.9.2018/ pondělí
Vstáváme všichni před 06.00 hodinou. Jen Petr vstával již v 05.20 hodin, jelikož večer před tím se sám nabídl, že ráno připraví snídani. Objednali jsme si u něj vaječinu. Opravdu se mu snídaně povedla. Byla jak vaječina se špekem, tak i čaj i kávička. Do čaje jsme si každé ráno přidávali zázvorovou šťávu a zároveň polkli jednu štamprli zázvorovice. Ráno Zoran s námi nesnídal, vzal si jen jednu broskev. Prý tak brzy ráno nemůže jíst. V 07.15 hodin vyplouváme do větrného počasí, kdy máme až 4 metrové vlny a síla větru se pohybovala mezi 5 až 6 BF.
Vzhledem k tomu jsme museli být u obou kormidel a "vzájemně si pomáhat". U městského mola ostrova Milos kotvíme v 12.15 hodin po uplutí 28,5 Nm. Dnes si tuto plavbu vůbec neužil Adam. Po necelé hodině plavby dostal mořskou nemoc a až do přistání u mola se trápil. K obědu jsme měli polévku ze sáčku, kterou si s chutí dal i Adam. Odpoledne se zajdeme vykoupat na městkou pláž. Já poprvé ochutnávám slanost Egejského moře. Odpoledne zajdeme do centra ostrova. Cestou míjíme dvě zakotvená vojenská bojová plavidla s šedou kamufláží. V půjčovně skútrů si domluvíme na další den zapůjčení těchto motorek. Večer nikam nejdeme, zůstáváme na lodi, povídáme si a popíjíme. Spát jdeme o půlnoci. Kapitánem byl Dušan.
ostrov MILOS
Sopečný ostrov Milos se pyšní nejpůsobivější scenerií Kyklad, charakterizovanou pozoruhodnými skalními útvary, horkými prameny a bílými vesnicemi na různobarevných útesech. Hlavní město ostrova Plaka trůní na vrcholu útesu, 4 km na přístavem Adamas. Představuje pěknou směsici kostelů a bělostných krychlových domů, jež přecházejí v okrajovou čtvrť Trypiti, nad niž se rýsují větrné mlýny. Ostrov má 4500 obyvatel.
5.den /18.9.2018/ úterý
I když tento den nikam neplujeme, jelikož má být na moři silný vítr a můžeme si pospat, Mirek nás vyhání z kajut v 07.00 hodin s tím, že se od 08.00 hodin otvírá půjčovna motorek a ať jsme co nejdříve na výletě. Všichni krom Zorana, který si zapomněl řidičák doma a Adama, který neměl ve svém ŘP zaznamenáno, že může řídit motorky v automatu do 125 cm3 si půjčujeme tyto skútry.
Adam si zajde do jiné půjčovny a zde si půjčí skútr v automatu s výkonem 50 cm3. Takže krom Zorana, který seděl na skútru za Mirkem, jsme měli za 15 éček každý svou motorku. V 09.00 hodin vyjíždíme vstříc zážitkům, které na nás čekají na tomto ostrově. Navštívili jsme do 20.00 hodin nejdříve místo zvané Sarakiniko a zde viděli krásně bílou pemzovou krajinu, pak jsme se dívali z pobřeží na sirnaté modré jeskyně Parafragkas cave. Na oběd jsme dojeli do pěkného městečka u moře s názvem Pollonia, kdy po krátké prohlídce městečka a domků u kterých jsou stromky s plody granátových jablek, si u pláže objednáváme mix jídel s dary moře, včetně velkých porcí hranolek. Za oběd jsme zaplatili 250 éček.
Po krátké siestě vyrážíme ke krásné oblázkové pláži Thermat spring.
Před tím, než budeme na této pláži lenošit, navštívíme zde provozovanou kavárnu s názvem Deep Blue, která je přímo nad touto pláží.
Při koupání mě nějaká potvůrka žahla do levého kotníku. Během chvilky mi kotník zmodral a napuchnul. Vypadá to, jako bych si způsobil výron kotníku. Na pláži lenošíme 2 hodiny a pokračujeme na další pláž s názvem Fyriplaka. Moc se tady nezdržujeme, jelikož zesílil vítr a všude přítomný poletující písek nám znepříjemňuje prohlídku pláže. Od této pláže se vracíme zpět k lodi, kde nám náš barista Adam uvařil kávičku. Po občerstvení ihned sedáme na motorky, jelikož Mirek nás neustále někam popohání a odjíždíme navštívit centrální město ostrova s názvem Plaka. Do města přijíždíme už k večeru. Zjišťujeme, že hodně lidí směřuje na nejvyšší bod ostrova ke kostelu, kde je nejkrásnější místo na sledování západu slunce. Přidáváme se a vylézáme na kopec. Všude kolem nás sedí lidé a čekají na západ slunce. Tento úkaz rozněžní Petra a Pavlem (duo PEPA), že se chytají spontánně za ruku a společně a nerušeně si užívají této pomíjivé chvilky.
Bohužel při konečné fázi se objevují mraky, takže není vidět, jak slunce mizí do vody. Po tomto zážitku si lehce projdeme uličky městečka, které je stále plné turistů a rychle se vracíme k naším skútrům a odjíždíme do naší základy v městečku Adamas, jelikož Mirek zase pospíchá. Ve 20.00 hodin bez problému předáváme všechny naše motorky a odcházíme na jachtu. Mirek k večeři připraví klobáskový guláš s chlebem. Na zítřek dopoledne jsme si na čerpací stanici ve městě objednali dovoz motorové nafty do naší lodi. Zároveň nás čeká plavba o délce asi 25 Nm na ostrov Sifnos.
6.den /19.9.2018/ středa
Vstáváme všichni po 07.00 hodině. Nic nás nehoní, jelikož musíme počkat na vůz z čerpací stanice, který nám čepne do nádrže naftu. Před 09.00 hodinou přijede dodávka a my natankujeme do plna. Celkem se do nádrže vešlo 51 litrů nafty. V 09.30 vytahujeme kotvu a vyplouváme k ostrovu Sifnos. Po půl hodině plavby se zvedají vlny a je silný vítr. Adamovi začíná být opět špatně, ale je statečný.
Pro svou vlastní bezpečnost si oblékáme oranžové záchranné vesty. Za kormidly opět stojí dvojička, aby si "pomáhala". V době 14.20 hodin kotvíme v zátoce Váthy po uplutí 24 Nm. Dnes foukalo poctivých 7 BF. Zůstáváme na lodi, nejdeme na břeh. Kapitánem pro dnešní den byl Pavel.
ostrov SIFNOS
Sifnos proslavila keramika, básníci a šéfkuchaři a stal se nejpopulárnějším cílem turistů v západní části Kyklad. V antice byl ostrov známý zlatými doly. Ostrov má 1950 obyvatel.
7.den /20.9.2018/ čtvrtek
Vstáváme po 07.00 hodině. Dnešním naším cílem je ostrov Paros a jeho zátoka Marmara. Vyplouváme v 08.50 hodin. Je opět silný vítr něco mezi 5-6 BF a velké vlny. Adam poprvé stojí společně s Pavlem za kormidlem a společnými silami ovládají loď, abychom pluli správným směrem. Kolem oběda rozbalujeme genu. Před 14.00 hodinou Adam raději zalehá venku na sedačku, jelikož mu začíná být opět špatně. V 15.00 hodin připlouváme do zátoky Marmara. Bohužel v této zátoce je silný vítr, tak zde kotvení vzdáváme a odplouváme do maríny rybářské vesničky Piso Livadi. Zde po velkém boji (viz úvod deníku) s uvazováním z důvodu silného větru až 7 BF v 16.45 hodin vypínáme motor jachty. Dnes jsme napluli 40 Nm. Ráno jsem vyplouval já, odpoledne kotvil Vašek. V podvečer zajdeme s Adamem, duem PEPA a mnou koupit nějaké vínko. Cestou zpět se zastavujeme v jedné taverničce na pláži. Z tohoto místa na nás dýchá úžasná pohoda, klid a vyrovnanost. Zde si nás všimne hodně milý majitel, který nám podstrojuje jak chuťovky, tak i slušné řecké bílé vínko. Vůbec se nám nechce odtud odcházet. Na lodi posedíme něco málo po půlnoci. Byli jsme napojeni na vodu, nikdo po nás však nechtěl žádné placení. Kapitánem jsem byl já.
ostrov PAROS
Úrodný, tymiánem provoněný Paros je třetím největším ostrovem Kyklad. Již ve starověku se proslavil bílým mramorem, který mu zajistil prosperitu od raného kykladského období až po epochu Římanů. Ostrov má 10300 obyvatel.
8.den /21.9.2018/ pátek
Vstáváme v 07.30 hodin. Já s Pavlem zajdeme do pekárny pro čerstvý chléb. V 09.40 startujeme a chceme vyplout z maríny, ale při vytahování kotvy přestane fungovat elektrický ovladač kotvy. Proto Pavel, Adam a já vytahujeme ručně více jak 10 metrů řetězu s kotvou. Výborně při tomto manévru ovládal loď Dušan. Po této nepříjemné příhodě bezpečně vyplouváme na volné moře. Naším dnešním cílem je ostrov s názvem Syros. Během plavby kolem 11.00 hodin vplouváme do velkých vln, které s námi hodně mlátí. V 17.20 hodin přistáváme v centru města Ermopolis přímo u malebných taveren rozsetých kolem mola a hlavní silnice. Než však přistaneme na tomto místě, plujeme kolem mokrého i suchého doku, kde se pilně pracuje. Samotné kotvení je rovněž dost zdlouhavé, protože elektrický vrátek s kotvou nefunguje. Proto musíme s Adamem a Petrem ručně házet řetěz s kotvou do moře. Toto se nám podaří až po několikáté, jelikož jsme správcem tohoto mola upozorněni, že zde přistávají a odplouvají velké cestovní motorové lodě (trajekty), které dělají velké vlny a proto je nutno se s lodí pevně ukotvit a uvázat s kotvou dále od mola. Tyto manévry s kotvením bravurně zvládl Pavel. Protože se na tomto ostrově zdržíme celé dva dny, platíme správci 27 éček. Dnes jsme upluli 27 Nm. Ani nebudu moc popisovat, že Adam při plavbě opět trpěl mořskou nemocí. Po večeři odcházíme nakoupit došlé potraviny. Uličky městečka jsou skutečně hodně útulné a překvapivě stále plné turistů.
Večer zůstáváme na lodi, jen Mirek se Zoranem odešli do jedné z taveren na pivo. Spát odcházíme jednotlivě. Před tím se s Adamem a Petrem domlouváme, že ráno si zajdeme do taverny na anglickou snídani. Tuto noc se nikdo z nás klidně nevyspí, jelikož až do 06.00 hodiny ranní velmi hlasitě vyhrává repro muzika z diskotéky, která je od naší lodi vzdálená 50 metrů. Kapitánem byl Dušan.
ostrov SYROS
Skalnatý Syros nebo také Syra je obchodním, administrativním a kulturním centrem Kyklad. Elegantní Ermopolis, největší město na Kykladách, obdrželo jméno podle Herma, ochránce pocestných a obchodníků. Město se rozkládá kolem přístavu a za ním se zvedá dvojice pahorků – katolický Ano Syros na severu a pravoslavný Vrontado na jihu. Při pohledu od moře připomíná amfiteátr. Ostrov má 23000 obyvatel, jen samotný Ermopolis čítá 13000 obyvatel.
9.den /22.9.2018/ sobota
Přes noc Pavel přemýšlel, proč nám nefunguje vrátek s kotvou a v době našeho budíčku v 08.00 hodin problém vyřešil. Zkontroloval na lodi všechny pojistky a u jedné z nich zjistil, že byla vypadlá. Hurá, nemusíme kotvu tahat ručně a ušetříme i za objednaného elektrikáře, který měl ráno zkontrolovat elektrické obvody na lodi. Nespěcháme, jelikož si dnes půjčujeme skútry, na kterých si projedeme celý ostrov. Z domluvené snídaně sejde, protože Mirek se nemohl dočkat rána a přichystal snídani pro všechny. Bylo nám proto hloupé mu říci, že jsme chtěli zajít na snídani do taverny. V půjčovně si za příjemných 10 éček bereme velmi žalostně zanedbané motorky a vyrážíme z přístavu.
První zastávka je v městečku Vari. Zde se pouze zkontrolujeme, zda jsme všichni a vyrážíme dál. Na pivo zastavujeme u jednoho hotýlku v městečku Posidonia, který je přímo u malinké pláže s názvem Agkathopes. Zoran s Mirkem hned využívají situace, že lehátka na pláži jsou prázdná a okamžitě je obsadí svými těly. Adam, i když na skútru seděl při výletě na Milosu poprvé, tak i nyní na Syrosu si jízdu jako správný gurmet užívá a není na něm vůbec poznat, že je to jeho premiéra. Proto si s ním měním motorku, jelikož jeho skútr byla neskutečná rozvrzaná hujda. Je vidět jak jej to baví, tak ani moc neposedí a jede s Petrem prozkoumat další část blízkého okolí. Následně nám sděluje, že o 200 metrů dále je pěkná písečná pláž s lehátky. Po zaplacení piva se přesouváme na tuto pláž, která se nazývá Komito. Lehátka jsou zdarma, pokud si objednáme nějaký nápoj nebo jídlo. Všichni si objednáváme frapéčko, jen Zoran s Mirkem mají pivo. Užíváme si pláže i moře minimálně dvě hodiny. Protože dostáváme hlad, loučíme se a odjíždíme přes městečko Finikas a Galissas do městečka Kini. Zde chvilku hledáme tavernu, kterou poctíme naší přítomností. Vybíráme takovou, kde mají i dary moře. Objednáváme si jak velké grilované kalamáry, plněné sýrem, paprikou a rajčatem, tak rybky, hovězí burger, nebo vepřové na medu. Z restaurace odjíždíme po 16.00 hodině přes Ermopolis a Vaporii na asi nejvyšší bod ostrova který se jmenuje Ano Syros, kde v celé své kráse vidíme celý Ermopolis i se zátokou a blízkým okolím. Cestou se vyhýbáme nekončící troubící auto koloně svatebčanů. Po 20.00 hodině vracíme všichni naše skútry a odcházíme unaveni, ale spokojeni k naší lodi. Mirek navrhuje noční plavbu. My však nesouhlasíme, jelikož jsme celý den byli na výletě a máme toho dost, nehledě na to, že jsme neprovedli žádnou přípravu na tuto přeplavbu. Večer jdeme koupit dárky našim blízkým a závěr nákupu je tradiční. Končíme u pivka v taverně u naší lodi. Od Adama dostávám dárek. Jedná se o bustu muže. Jde o klasické kykladské umění, kterému se říká „kykladské idoly“, ale odbornější název zní „kykladské figuríny“. Spát jdeme něco málo po půlnoci, i když budíček na příští den je stanoven na 06.00 hodin, jelikož chceme vyplout v 07.00 hodin.
10.den /23.9.2018/ neděle
Vstáváme v 06.00 hodin, kdy repro hudba z diskotéky stále aktivně hraje. Důvodem je ta skutečnost, že zde jsou zbytky svatebních hostů včetně nevěsty s ženichem. Zoran s Mirkem doplnili vodu do tanku a v 07.00 hodin kdy odcházejí poslední svatebčané z diskotéky, my odplouváme k mysu Sounion, který je na nejjižnějším výběžku poloostrova Attika. Nachází se zde Poseidonův chrám. Čeká nás dlouhých 53 Nm. Bohužel už nebudeme moci plout na genu, jelikož se pokazil pojezd geny (vozík) a nelze přehazovat plachtu. V 09.00 hodin zastavujeme na koupačku a zároveň dojde i na kabelárnu.
Po 13.00 hodině si dáváme oběd, aniž bychom zastavili. V 16.00 hodin kotvíme v zátoce pod Poseidonovým chrámem.
Na břeh se jedou podívat Zoran s Mirkem, kdy na dinghy je na pláž odveze Dušan. Zpět však Dušan nemůže jet na motor, musí pádlovat, jelikož byl v zóně pro plavání, kdy na to byl upozorněn aktivním přítomným plážovým plavčíkem. Večeři připravil Petr. Opět se mu povede velmi dobře vaječina s klobásou na smažené cibulce. Sedíme do půlnoci, někteří i déle, i když polovina z nás chce ráno na výšlap k Poseidonovi. Kapitánem byl Pavel.
SOUNION (Poseidonův chrám)
Mys Sounion je 65 metrů vysoký skalnatý výběžek do moře, na němž postavili Řekové Poseidonův chrám. Stavba vznikla v roce 444 př.n.l., tedy ve stejné době jako aténský Parthenon. Zničen byl pravděpodobně v roce 480 př.n.l. perskými vojsky. Z mysu Sounion je možné za pěkného pačasí dohlédnout na západě až na ostrov Aigina a poloostrov Pelopones, na jihovýchodě na ostrovy Kea, Kythnos a Serifos.
11.den /24.9.2018/ pondělí
Před včerejším odchodem do kajut se domlouváme, že ti, co chtějí jít na výlet, mají budíček v 07.00 hodin, nicméně v 07.00 hodin vstává celá posádka. Než nás Dušan odveze na dinghy na břeh posnídáme. Výletu se zúčastní duo PEPA, Adam a já. Po šťastném vystoupení z gumáku na břeh odcházíme k chrámu. Po 10 minutách bloudění se dostáváme na silnici, která má vést v chrámu. Kontrolou v mapách zjišťujeme, že nebude jednoduché se za krátký čas dostat k této památce. Jediná cesta k ní vede po asfaltce. Svižnou chůzí by nám cesta k památce trvala (odhadem) více jak jednu hodin. Jelikož jsme chtěli odplout do maríny v Aténách kolem 10.00 hodiny, vzdáváme vidět chrám z blízka, vracíme se na pláž a voláme Dušanovi, aby pro nás přijel na dinghy a převezl nás zpět na naší jachtu.
V první třetině 200 metrové vzdálenosti mezi pláží a naší jachtou nám zhasne motor, který se nám nepodaří zpět nahodit. Proto bereme pádla a pomocí tohoto náčiní se dostaneme na palubu. Následuje půlhodinové koupání a šnorchlování. Po 10.00 hodině Vašek startuje motor a chceme vyplout. Při vytahování kotvy se nám kotva zasekla o kámen. Vašek manévruje, ale kotva stále drží a hrozivě napíná řetěz. Proto si aktivuje propeler pro snazší manipulaci špičky lodi. Bohužel se nám řetěz kotvy zasekne do otevřeného vysunovacího propeleru. Dušan s Pavlem jdou do vody a uvolňují neposlušný řetěz. Pak to jde již ráz na ráz. V 10.45 hodin vyplouváme do domovské maríny. V 14.50 hodin připlouváme do maríny Alimos po uplutí 24 Nm. Uvazujeme se na stejném molu, z kterého jsme vyplouvali. Hned po tomto na loď vstupují na palubu pracovníci chartrovky a provádějí základní kontrolu lodi. Kontrolují plachty, kotvu, dinghy, motor dinghy. Zítra přijede údajně potápěč a zkontroluje loď ze zpod. Jako poslední věc, kterou zítra provedeme je dotankování nafty. Kolem 17.00 hodiny odcházíme z lodi a přesouváme se na písečnou pláž, která sousedí s marínou.
Jen Zoran s Mirkem šli na pláž asi jednu hodinu před námi. Naposledy se vykoupeme a v taverně si dáme po pivku. Při zpáteční cestě k lodi se zastavujeme v marketu, kde si kupujeme nějaké dobroty na poslední večer na lodi. Mezi tím Mirek ohřeje večeři a uvaří přílohu z posledních zásob, které nám připravil Dan. Kapitánem byl Vašek.
12.den /25.9.2018/ úterý
Vstáváme postupně po 07.00 hodině. Mirek první jako vždy a chystá snídani. Po snídani a hygieně se začínáme balit. Vše prostě házíme do tašek, tak jak nám padne do ruky. V 09.00 hodin přichází chlápek, který si pomalu a systematicky přebírá a kontroluje loď. V tomto momentě přijíždí i vozidlo s naftou a my dotankujeme do plna. Na 10.30 hodin máme objednané taxi, které nás za 70 éček odveze na letiště v Aténách. Začínáme být lehce nervózní, jelikož se zde stále neobjevil avizovaný potápěč a taxi čeká s tím, že taxikář nám potvrzuje, že za chvilku musí být u jiných zákazníků. Když je situace již stále více stresující, přicházejí se s námi rozloučit pracovníci chartrovky s tím, že potápěč nedorazí. Hned na to odcházíme k taxi a Vašek s Dušanem do kanceláře chartové společnosti podepsat předání lodi. Za půl hodiny jízdy jsme na letišti. Máme zatím dost času, jelikož naše letadlo má startovat v 14.55 hodin. Před odbavením zavazadel sníme svačinu, kterou nám na cestu připravil stále starostlivý Mirek.
Při osobní kontrole jsem testován na drogy. Ve free shopu nakoupíme poslední dárky a v 14.30 hodin nastupujeme přes bránu číslo 5 na palubu opět rakouské letecké společnosti Austrian Airlines a opět do Airbusu A321. Start je opožděn vzhledem k tomu, že je silný vítr. Údajně další den má foukat na moři v Aténách až 8 BF a není jasné, zda při takové rychlosti větru se bude vůbec i létat. Při startu v 15.34 hodin stále fouká silný vítr a cítíme velké poryvy větru, venkovní teplota je 24 st.C. Máme tedy štěstí, že tomuto větru uletíme, jelikož takové větrné počasí má být další tři dny. Sedíme v řadách 27 až 29. Let proběhl bez sebemenších problémů a v čase 16.40 hodin přistáváme ve Vídni. Zde nás spolehlivě čeká Bóťa s bílým Oplem Vivaro. Všichni se na našeho Bóťu sesypeme a vítáme se s ním. Bóťa nám na uvítanou všem přivezl plzeňské pivo (které si však nechal náležitě zaplatit). Cestou domů si za Mikulovem, konkrétně v Mušově v hotelu Termal objednáváme první české jídlo po 10 dnech. Dáváme si svíčkovou nebo hovězí guláš. Pak už zastavíme v 20.50 hodin v Bílovci, kde se rozloučíme s Vaškem. Následně v Proskovicích vystupuje Mirek. My statní odjíždíme k Dušanovi do St. Bělé. Přesně ve 21.20 hodin vystupujeme u Dušana a za malou chvilku si nás naše děvčata rozebírají a unášejí domů. Před tím si však dáme po štamprli slivovice na šťastný návrat.
Závěr:
Všichni jsme se z jachty vrátili zdraví, nezraněni a s kopcem zážitků. Na Kykladách jsme zažili asi největší vítr a vlny ze všech předešlých plaveb. Zorbovi jsme uletěli za minutu dvanáct.
Napluli jsme celkem 252,5 Nm.
Loď – Hanse 430e byla překvapivě prostorná, pro 8 členů posádky dostačující, výborně ovladatelná, velmi dobře stoupala. Bylo na ní vidět, že má už něco za sebou, lukny občas netěsnily, vypadávaly závěsy. Jen trochu nezvyklý ponor – 3 metry, dvakrát jsme při kotvení lehce pošimrali kýl. Pracovníci Isthionu příjemní, při přejímce z žádných závad nedělali problém, nic se neplatilo. Pěkná adrenalinová plavba!
Nedá mi to, abych závěr tohoto deníku nezakončil větou z Hamleta: „ Přátele prověřuj – ty prověřené obručí z ocele si připni k srdci“.
Sepsáno rukou Mirka Levita