Egej 2013
Dodecaneses 14.9.2013 – 28.9.2013
Lodní deník
Pohled na svět z lodní paluby. 3 000 řeckých ostrovů – to není zrovna málo, ale nějak se přece začít musí, aneb jak se v hledáčku jedné party chlapců v těch nejlepších letech ocitly letos Dodekanézy, Kyklady a Severovýchodní Egejské ostrovy od 14. 9. do 28. 9. 2013.
Motto plavby : „… i opak může být pravdou …“
Před tím, než se pustím do popisování našeho dobrodružství, musím poděkovat především Vaškovi Kameníčkovi, Danovi Střelcovi a Pavlovi Horálkovi za pozvání s nimi plout a mít možnost prožít neskutečně pohádkové až nepublikovatelnéJ zážitky.
Zorganizovat takovouto plavbu je ve všech směrech neskutečně velmi náročné. Vnímal jsem precizně naplánovanou trasu, se kterou se úžasně až chirurgicky přesně popral Vašek. Co napsat o předem připravených dobrotách, které vymyslel, navařil, zavařil a následně na letišti v Praze rozdělil do báglů Dan? No a určitě si zaslouží velikou poklonu Pavel, jenž komunikoval se Zindulkovými a vše poctivě účetně jistil.
Rovněž bych chtěl všechny členy posádky stoprocentně ubezpečit, že při popisování některých našich prožitých situací jsem se nikdy nesnažil kohokoliv zesměšnit, urazit, či ponížit.
Začnu tedy představením všech členů posádky, kteří se zúčastnili naší dobrodružné plavby po řeckých ostrovech:
Pavel HORÁLEK - kapitán lodi, přezdívka Barista, nenapravitelný romantik s modrýma očima :
Václav KAMENÍČEK - první důstojník, přezdívka Hauz, citlivý pragmatik s úžasným smyslem pro detail a přesnost :
Dan STŘELEC - lodní kuchař, geniální technický všeuměl v jednom těle :
Petr BOTÍK - člen posádky, z jehož oficiálně přijatých přezdívek - jen pro představu:
Bóťa, Špičkový jezdec, Pletichář, Značkový motorkář, Šampónek, Hydronáčelník, Kotevník by se mohl postupem času stát samostatný lodní deník :
Dušan SÝKORA - člen posádky, neskutečný kliďas a skvělý glosátor:
Antonín RAJSIGL - člen posádky, nápojový důstojník, Pražák č.1J, človíčka s takovým srdíčkem a nekonečnou zásobárnou dobré nálady jsem ještě nikdy nepotkal /děkuji, Toníku/ :
Petr KORČÁK - odborný poradce plavby, přezdívka Guru, Pražák č.2J, neomylný hvězdář, nejzkušenější jachtař a člověk ryzího charakteru :
Miroslav LEVIT - člen posádky, já a
Poznámka censora : skvělý fotograf, dokumentarista, pohodář a Boťův poručník :
A nyní se dostávám k samotnému deníku, který jsem si začal vést již v době, kdy jsem se jako jeden z prvních dostavil na nástupiště ČD v Ostravě-Porubě.
1.den / 14.9.2013 / sobota Odjezd z nádraží Ostrava-Svinov do cílové stanice Praha hlavní nádraží je soupravou Pendolino skutečně v 11.38. Vůz byl označen číslicí 5 a naše sedadla měla čísla 61 až 65. Do zmíněného vagonu jsme nastoupili v této sestavě: Vašek, Dan, Dušan, Bóťa a já. Pavel nastoupil do vagonu až v Olomouci. Do Prahy jsme dorazili přesně ve 14.30. Zde na nás už čekali Guru s Toníkem. Po přivítání s našimi Pražáky nás překvapil Vašek s Danem. Všichni jsme od nich dostali modrá trička s potiskem naší plavby a k tomu ještě jako bonus rovněž modré kšiltovky. Přeprava na letiště v Ruzyni proběhla tak, že Toník, Guru, Dušan a Dan jeli služebním autem od Toníka nakoupit chybějící potraviny, Vašek, Pavel, Bóťa a já jsme odjeli airportbusem v 15.10 na letiště. Z autobusu jsme vystoupili v 15.45. Před tím, než jsme se šli odbavit, zvážili jsme si všechny naše zavazadla tak, aby v každém jednom báglu bylo toliko předepsaných 15 kilo a nemuseli jsme platit za nadváhu. Osobní odbavení bylo dosti časové náročné, jelikož se před námi nakupilo hodně turistů a tvořily se dlouhé fronty. Náš odlet byl naplánován na 19. hodinu a číslo letu neslo označení QS 1128. Já jsem měl sedadlo C ve 22. řadě /chodbička/. Startovali jsme s menším zpožděním, tj. v 19.37, a přistáli ve 22.53 (místní čas na ostrově Kos byl tedy 23.53). Pro úplnost uvádím, že letadlo byl Boeing 737-700. Náš Bóťa naposledy letěl v roce 2001 a z tohoto důvodu byl hodně nervózní. Proto došlo k situaci, že se nám trošku společensky unavil. Následně se neustále odpoutával, když měl být připoután, celý let hledal ve svém okolí své sluneční brýle, rozsypal večeři na podlahu letadla, lehce padal a opravdu nezáměrně šahal na dámu, která seděla před ním. Ovšem jeho stresový stav měl i jednu výhodu. V letadle cestovalo i hodně mrňat, která často a velmi intenzivně dávala najevo, že let není ale vůbec žádná zábava. Když už jedno dítko bylo opravdu hodně otravné, Bóťa to vyřešil po svém. Otočil se za sebe a velmi hlasitě směrem k rodičům dítka zahřměl: „A kuwa dost!“. Účinek jeho slov byl doslova okamžitý. Dítka v našem okolí sedadel řady 21 až 25 se zcela zklidnila a do přistání už byl naprostý klid. /Letecké společnosti by mohly oslovit Bóťu, který by určitě za mírný poplatek, který by byl následně poukázán do jeho věrnostního programu Lyoness jako „zlatá cihlička na důchod“J, sepsal metodiku jak postupovat při zlobení nezletilcůJ v letadlech/. Po přistání na ostrově Kos nám vyrobil problém Toník. V letadle si nestačil odskočit na WC a po přistání se mu chtělo akutně čůrat. I když jsme jej přemlouvali, že wecko je v příletové hale, nepochodili jsme, a Toník se rozhodl, že se půjde vyčůrat k letadlu, se kterým jsme právě přistáli. Konkrétně si to namířil přímo ke kolům letadla, kdy si už rozepínal zip u svých kalhot. Bohudík (?) byl zpozorován ochrankou letiště a tudíž byl důrazně vykázán z prostoru od letadla. Nicméně mu bylo umožněno se vyčůrat u jednoho z plotů kousek od letadla. Celé toto Toníkovo čůrání mělo ještě dohru, kdy v příletové hale byl Toník „vytažen“ ochrankou bokem od nás i turistů a bylo mu slovně velmi důrazně vysvětleno, že letištní přistávací plocha na ostrově Kos a zde stojící letadla nejsou určena k občůrávání. Toník díky svému neodolatelnému úsměvu a za pomoci Bóťi a především Vaška utekl od asi velké finanční pokuty. Přesně po jedné hodině od přistání a po shledání s naší batožinou nasedáme do dvou TAXI a po 25 minutách jízdy a za 35 éček jsme vystoupili v maríně na Kosu. V prvním TAXI jel Vašek, Dan, Bóťa a já. Ve druhém pochopitelně jel Dušan, Pavel, Toník a Guru. Po příjezdu do maríny nám Toník s ledovým klidem oznamuje, že asi na letišti nechal svůj batoh, ve kterém byl jeho poklad. Jednalo se celkem o 3 litrové láhve 12leté skotské whisky. Když jsem se Toníka optal, kde má své doklady, Toník ihned zpozorněl a řekl, že veškeré své doklady včetně kreditek nechal v onom batohu. Po tomto vyznání se Toník rozhodl vrátit na letiště hledat svoje zavazadlo, ač byl již lehce unaven nejen prožitým dobrodružstvím. Požádal jsem tedy Bóťu, aby Toníkovi pomohl najít své věci, bo Bóťa ovládajíc ruční a nožní esperanto se nemůže v cizině nikdy ztratit. Po jejich odjezdu a zdlouhavém hledání za hluboké tmy naší jachty v maríně, v době, kdy jsme již byli na naší bavárce u mola B, nám Guru jako by nic sdělil, že ale on má přece doklady od Toníka! Proto jsem hned volal Bóťovi, aby tuto novou informaci předal Toníkovi. Asi po hodině se oba dva šťastně vrátili s batohem i pokladem skotské whisky. Při jejich vyprávění se dozvídáme, že Toníkův batoh byl nalezen na WC v příletové hale letiště. Bóťa přidává příhodu, kdy Toník šťasten ze shledání se svým zavazadlem při jeho předávání pracovnicí letiště si klekl na kolena, sepjal obě ruce a děkoval všem lidem v okolí svého nalezeného batohu.
Jak jsem již zmínil, naši jednotrupovku jsme nalezli na molu B. Nesla jméno ERMIS a byla to Bavaria 46 cruiser od německého výrobce :
Pro úplnost jsem zaznamenal i rozdělení kajut. Přední kabinu /úžasné letiště/ obývali, ale hlavně neskutečně hlasitě šíleně chrápali, Toník a Guru. Boční kajutu s palandou na levoboku pro klaustrofobikyJ jsem měl já s Bóťou. Bohudík Bóťa přišel do kajuty jako druhý, tudíž „musel“ spát na horním bidle. V zadní kabině na pravoboku si funěli do ouška Vašek s Pavlem. No a v zadní kabině na levoboku měli své věci Dan s Dušanem.
2. den / 15. 9. 2013 / neděle Vstáváme vcelku pozdě – v 8.30 i vzhledem k tomu, že než jsme rozebrali naši cestu a znovu probrali zážitky, které nám připravil Toník s Bóťou, bylo už hodně po půlnoci. Po ranní hygieně v maríně je nám doporučeno při předávání jachty, abychom vyplutí odložili na další den, jelikož má foukat vítr o rychlosti 7 BF. (pozn.: BF = Beaufortova stupnice byla vytvořena počátkem 19. století kontradmirálem Francisem Beaufortem. Slouží k odhadu rychlosti větru podle snadno pozorovatelných projevů na moři či na souši. Beaufortova stupnice má 12 stupňů. V našem případě, tedy při stupni 7, jsou znaky následující: moře se bouří a bílá pěna vzniklá lámáním hřebenů vytváří pruhy po větru). Proto přehodnocujeme naše plány a po demokratickém hlasování se rozhodujeme, že na Rhodos za Milošem Sionkem-Bardem nepoplujeme. Celý den zůstáváme v maríně, jen Vašek, Dušan, Pavel a Dan jeli převlečeni do modrých triček s motivem naší plavby nakoupit do města.
Kluci se vrátili asi po 3 hodinách, kdy nakoupili proviant za 400 éček. Protože byl nákup v takové výši, obchod ve své režii přivezl vše až k lodi. K večeru jsem si zašel s Boťou a Toníkem na večeři do restauraci v maríně. Dobře nasycen jsem v pohodě zvládl noční mejdlo. Vnímavý čtenář ihned vycítí, kdo měl hlavní roli v této akci. Ano, byl to Toník, Bóťa a Dan. Naše molo B se proměnilo v hudební a taneční parket, kdy kluci předváděli úžasné taneční kreace a figury ve dvou a dokonce i ve třech. V některých momentech jsem byl přesvědčen, že musí zasáhnout zde působící pobřežní policie, ale asi všichni okolo nás byli tolerantnost sama. V kolik jsem si šel lehnout to už nevím, ale poprvé jsem si musel vzít špunty do uší a tudíž jsem neslyšel příchod Bóti do naší kajutečky a jeho absolutně nepochopitelné přemisťování mých věcí. Prý měl v tu dobu pocit, že je v kajutě málo místaJ a vlastně si na to vůbec nepamatuje. Nedá mi, abych nepopsal stylové oblečení Toníka.
Toník se po zabydlení na lodi převlékl do proužkovaného modro-bílého trikotu z bavlny s krátkými rukávy a nohavicemi a na hlavu si nasadil bílou modrou námořnickou čepicí s kotvou. Zapínání bylo uprostřed trikotu na knoflíčky.
A zde vyvstala malá potíž. Kam Toník přišel, tam budil zaslouženou pozornost, ale mělo to svoje úskalí. Když se Toník někde posadil a začal povídat i požívat, neuhlídal si knoflíčky na trikotu, které byly bohužel od sebe trošku daleko našité, a často se stávalo, že Toníkovi opravdu nechtěně na cizí společnost vykukoval jeho „ptáček“.
3. den / 16. 9. 2013 / pondělí Někteří z nás vstávají v 7 hodin. Já po ranní hygieně vykopávám Bóťu z bidla. Vzhledem k tomu, že Bóťa je tak trochu gurmánek, rozhodl se, že udělá pro všechny vaječinu. S výsledkem nebyl však spokojen a s pokorou sobě vlastní přiznává, že cibulka nebyla sklovitá, ba co více, že ji připálil. V 9.15, když jsem byl ve své kajutě bez nějakého upozornění, Guru s Toníkem nastartovali motor naší bavárky a vyrazili z maríny. Při manévru ještě v kotvišti před vplutím do vln Egejského moře kluci nepoužili propeler a lehce levobokem šťouchli do kotvící lodi, která byla přímo naproti nám. Naštěstí nedošlo k žádnému karambolu. Kapitán naší plavby Pavlík jim následně oprávněně vynadal. Nedošlo tedy k tomu, že při vyplutí z maríny celá posádka byla na palubě a ani jsme nepožádali Neptuna o šťastnou plavbu a příznivý vítr do plachet. Po zklidnění emocí jsme ještě na Kosu natankovali naftu, i když při předávce lodi jsme byli ujištěni, že nádrž je plná. A ejhle, dotankovali jsme dalších 74 litrů nafty za celkem 107 éček. Zcela stejný příběh jsme zažili minulý rok na Liparech v Itálii. Přesně 9.30 jsme se všichni dočkali a vypluli směrem k ostrovu Nísyros.
DODEKANÉZY
Dodekanézy jsou roztroušené podél tureckého pobřeží, jsou nejjižnější skupinou řeckých ostrovů. Souostroví Dodekanézy se rozdělují na severní a jižní. Ostrov Kos je na severu, ostrov Rhodos na jihu.
ostrov NÍSYROS /Dodekanézy/
Nísyros patří k souostroví DODEKANÉZ. Ostrov je takřka kruhovitý a leží na vulkanické linii společně s ostrovem Aíginou, Pórem, Mílem a Santoríni. V roce 1422 došlo k prudkému výbuchu, po němž na místě 1400 metrů vysokého vrcholu zůstala obří kaldera. Podle mytologie Nísyros vznikl tak, že rozlícený Poseidón mrštil skálu z ostrava Kos na bojujícího Giganta Polybóta, jenž se pod ním potopil, a skála v těch místech vytvořila ostrůvek. Dnes má Nísyros celkem 1000 obyvatel a prosperuje z těžby pemzy.
Do přístavu v městečku Páloi připlouváme v čase 17.35, kdy Pavlík krásně „zaparkoval“ pravobokem k městskému molu. Následně se na naši bavárku postupně bočně navazují další dvě jachty. První posádka jsou milí frantíci /abstinentiJ/, druzí jsou germáni. Ještě před samotným připlutím na Nísyros nám Dan podal pozdní oběd. Jednalo se o originálně netradiční bramborové placky se sýrem, slaninou, salámem a s položeným vajíčkem nahoře. Bóťa bohužel i jako minulou plavbu i v tento den proležel v kajutě. Prý proto, že zase dostal mořskou nemocJ, ale všichni jsme věděli, že špatně je mu proto, že dlouho a intenzivně tančil a požíval. Později se jeho stav zlepšil a zase to byl náš „starý Bóťa“. Večer jsme si všichni zašli do blízké taverny s názvem Kapitán na večeři a platíme celkem 151 éček ze společného fondu.
Plavba trvala celkem 7 hodin a 55 minut. Celkem jsme napluli v tento den 26 Nm, z toho 12 Nm na plachty (pozn. 1 Nm=1 852 metrů).
4. den / 17. 9. 2013 / úterý Vstáváme v 7 hodin. Po snídani jsme se rozhodli, že si půjčíme skútry a projedeme si ostrov. Výběrem motorek je pověřen náš „špičkový jezdec“, Bóťa. Toník a Guru zůstávají na lodi. Vypůjčení na celý den pro 6 osob nás stálo celkem 72 éček. Přiznávám se, že jsem poprvé řídil něco jiného než auto, a stálo to za to. Viděli jsme Nísyrskou kalderu.
Tato obrovská kaldera obsahuje několik vodou zalitých malých kráterů. Největší z nich je stále činný kráter Stéfanos s řadou horkých pramenů a vroucích bahenních sopek. Všude ve vzduchu je stále cítit silný zápach síry. Před samotným příjezdem ke kaldeře jsme navštívili správní městečko Mandráki, kde jako správní motorkáři jsme si dali řecké pivo Mythos, aby se nám dobře řídiloJ. Celou naší spanilou jízdu jsme ukončili prohlídkou malebného městečka Nikíá. Po návratu na loď jsme se naobědvali a vyplouváme k ostrovu Astypálaia. Nedá mi, abych se nevyjádřil k jednomu zvláštnímu pocitu, který jsem z ostrova měl nejen já, ale i Pavlík. Všude kolem nás, myslím hlavně v okolí naší bavárky, bylo uvázáno či v přepravních klecích na malých rybářských lodích zavřeno množství loveckých psů. Vůbec jsme nepřišli na to, na co se tito krásní psi užívají. Přistáváme za tmy na kotvu v krásné zátoce ve 20.20. Po výborné večeři nám jako přídavek Dan pouští Floydy.
Plavba trvala celkem 7 hodin. Úhrnem jsme upluli v tento den 37 Nm.
ostrov ASTYPÁLAIA /Dodekanézy/
Astypálaia je nejzápadněji položený ostrov v souostroví Dodekanéz. Čítá 1100 obyvatel. Ostrov charakterizují vysoké mořské útesy i kopcovité vnitrozemí. Pobřeží lemuje mnoho zálivů písečných zátok, jež dříve skýtaly útočiště maltezským pirátům.
5. den / 18. 9. 2013 / středa Vstáváme v 7 hodin. Jako vždy Pavlík vaří jako správný barista všem kávičku a Bóťovi, protože vždy a za každé situace zůstával solitérem, čajíček. V 8.05, aniž vstoupíme na zem ostrova Astypálaia, odplouváme k ostrovu Amorgós, který patří k souostroví Kyklad :
KYKLADY
Kyklady jsou nejnavštěvovanějším souostrovím. Jejich název je odvozen od slova Kyklos, neboli kruh, protože obklopují posvátný ostrov Délos. Souostroví tvoří celkem 56 ostrovů, z nichž je osídleno pouze 24.
Ač jsme tedy vypluli v uvedený čas, ráno u posádky byla menší nervozita zapříčiněná tím, že Vašek s Pavlem neměli ještě vypočítanou trasu a už jsme měli vytaženou kotvu a spuštěný motor. Během plavby nám Dan pouští do repráků Supertrampy /Snídaně v Americe/. Toto přeplutí bylo výjimečné tím, že jsme skoro celou plavbu pluli jen na plachty a dnes jsem díky Danovi poprvé držel asi 5 Nm kormidlo a dle větru řídil naši bavárku za stálého dohledu Toníka.
Dan byl v tento den pokřtěn krásnou přezdívkou „líné hovado“, kdy, ač to náš Bóťa nikdy nevyslovil, byl za autora tohoto výrazu zvolen on. Důvodem vzniku této přezdívky bylo to, že Dan skoro celou tuto plavbu proležel v kajutě a neuvařil ani teplý čaj.
V 18.15 jsme hodili kotvu v úžasné zátoce u ostrova Amorgós. Nikdo nevystoupil z lodi, jen Guru a Toník vyzkoušeli naši dinghy. V tento den jsme šli všichni spát výjimečně brzy, bylo pouhých 21.00. Musím popsat jednu příhodu s Bóťou. Snažil jsem se jej přesvědčit ve vážné chvilce, že v řečtině se písmeno „K“ čte jako „Š“ a tudíž KYKLADY se správně vyslovují jako „ŠIŠLADY“, ale bohužel jsem neudržel seriózní vizáž, začal se usmívat a bylo vymalováno. Nicméně posádka to vzala za své a z Kyklad se po celou dobu naší plavbu staly Šišlády.
Plavba trvala celkem 10 hodin a 10 minut. Celkem jsme upluli v tento den 53 Nm.
ostrov AMORGÓS /Kyklady/
Amorgós je protáhlý ostrůvek, který byl obydlen již v roce 3300 před Kristem. Ostrov má 1800 obyvatel. Největší zájem vzbuzuje úchvatný byzantský kláštěr Moní Panagías Chozoviótissas. Jedná se o strohou bílou budovu, která se přimyká ke 180 m vysokým útesům na východním pobřeží pod městem Amorgós. Vlastně se jedná o jakousi mohutnou pevnost vytesanou do skály a ukrývající zázračnou ikonu Panny Marie. Klášter měl založit v roce 1088 byzantský císař Alexios I. Komnenos.
6. den / 19. 9. 2013 / čtvrtek Vstáváme v 6.50 a už v 7.30 vyrážíme k ostrovu Náxos. Ve 14.30 už Guru za kormidlem s námi kotví v maríně u čísla 28. Je stále nádherné počasí jako i po celou naší plavbu. Hned po přistání a přihlášení se (platíme 15 éček za vodu a elektriku) skoro běžíme na čepované pivo, jelikož nám během naší dnešní plavby došly zásoby, které jsme ještě nakoupili na Kosu. Po doplnění tekutin odcházíme do marketu dokoupit zásoby. Chvilku si s námi ostrov hraje hru na schovávanou a my nemůžeme najít pořádný obchod s potravinami. Vše nakonec dopadne ok a my dokupujeme zásoby v hodnotě 300 éček, které odvezeme taxíkem na loď. Večer jdeme do taverny s názvem Caffe Lotto. Na lodi zůstávají Guru a Toník. Zde si objednáváme startéry (předkrmy) a po výborném začátku i hlavní jídlo. Jsme všichni zcela přežraní. Při trávení po večeři se v taverně objevuje Toník s tím, že mu Guru dal úkol zajistit k večeři velkou flákotu masa. Toník to opět vyřešil zcela originálně a po svém. Koupil celou kýtu grilovaného jehněcího za 50 éček a odnesl tuto kopu masa na loď, aby náš Guru netrpěl hlady. Tento večer nekončil pro Toníka s Bóťou, jelikož se rozhodli prozkoumat veškeré zákoutí i nezákoutí taveren na pobřeží. Během této dobrodružné výpravy byli oba dva, Bóťa i Toník, velmi jemně až umělecky okradeni nějakým Namibijcem, Rumunem a Rusem. Bóťa přišel o 200 éček a Toník ještě o něco více. K popisu těchto vykuků nám kluci podali následující informace: osůbka z Namibie byla tmavé pleti, vysoké postavy, stáří do 23 let, výrazně běloskvoucích zubů (byl to překvapivě černoch). Zloděj z Rumunska měl výrazně křivé zuby a Rus zůstane v tomto deníku bez popisu, jelikož byl nevýrazný a kluci jej nedokázali vůbec popsat. Zde chci všechny čtenáře upozornit na to, že i opak může být pravdou a vše mohlo proběhnout zcela jinak, než jak nám bylo vylíčeno. Je však dobře, že to naši hoši přežili bez šrámů na duši i na těle.
Plavba trvala celkem 7 hodin. Celkem jsme napluli v tento den 32 Nm.
ostrov NÁXOS /Kyklady/
Náxos je největší ostrov Kyklad. První osadníci přišli na ostrov v roce 3000 před Kristem. Ostrov Naxos byl významným centrem kykladské kultury a jedním z prvních, kde se začal používat mramor. Severně od přístavu se na ostrůvku Palátia tyčí mramorová brána Portára. Tato dominanta města Náxos byla vybudována v roce 522 před Kristem jako vchod do Apollónova chrámu, jenž se nepodařilo dokončit. Ostrov Náxos má 15000 obyvatel.
7. den / 20. 9. 2013 / pátek Vstáváme v 7.00. Na snídani jdeme do stejné taverny, kde jsme byli včerejší den na večeři. Anglická snídaně nás pro jednoho stojí 6 éček. Opět chybí Guru a Toník. Po snídani se projdeme krásnými úzkými uličkami a nakoupíme maličkosti domů. Konkrétně já, Pavlík a Bóťa jsme si koupili sošky typické pro kykladské umění. Ve 12.00 vyplouváme vstříc ostrovu Mýkonos. Na oběd nám Dan upraví výše zmíněnou jehněčí kýtu s přílohou, kterou předešlý den koupil Toník, aby si na ní s Guruem pochutnali na večeři. Nicméně Guru nevydržel, až s tím Toník dorazí na loď, a zařezával spánkem spravedlivých. Dle prodejce se na kýtě má nacházet masa na 7 porcí. Do jedné ze zátok u ostrova Mýkonos připlouváme v 17.15. V době kolem 19.15 se rozhodujeme odplout do jiné zátoky, vzhledem k tomu, že na pláži, která je vzdálená od naší lodi 100 metrů, hraje hrozně hlasitě reprodukovaná hudba a představa, že takovýto rámus bychom museli poslouchat celou noc, rozhodlo o tom, že tomu prostě uplujeme. Ještě se musím zmínit o jedné situaci. Při vázání na bójku nám spadl háček do moře. Guru se pro něj ponořil a z 8 metrů jej vylovil, prostě borec. Nakonec jsme si moc nepomohli s přesunem do další zátoky, jelikož zde byl další hotel s turisty, který vyhrával až do 3.30.
Plavba trvala celkem 5 hodin a 15 minut. Celkem jsme napluli 23 Nm.
ostrov MÝKONOS /Kyklady/
Mýkonos je suchý a nehostinný, ale díky písečným plážím a rušnému nočnímu životu se stal jedním z nejoblíbenějších ostrovů Kyklad. Dnešní ostrov Mýkonos těží z pověsti nejvíce nablýskaného ostrova v Řecku. Hlavní přístav patří k nejfotografovanějším v Řecku. Nejproslulejším kostelem ostrova je pozoruhodný Panagía Paraportianí. Ostrov má 4500 obyvatel.
8. den / 21. 9. 2013 / sobota Vstáváme po 7. hodině. Po snídani vyrážíme kromě Toníka, Guru a Dana do centra města. Na pláž s názvem Kalua Beach nás odveze na dinghy nadvakrát Guru. Cestou do města si doběhneme autobus, který máváním donutíme zastavit (trpím za Dušanovu bolavou kyčel). Jízdenku za 1,5 éčka si kupujeme u řidiče autobusu a ihned ji musíme předat průvodčímu, který sedí po pravé straně od řidiče, aby zkontroloval onu jízdenku a už nám ji nevrátil. Centrum ostrova Mýkonos je opravdu turistické místo s krásnými úzkými uličkami, vše barevně sladěno do modrobíla.
Dokonce vydlážděné uličky jsou ve svých spárách mezi jednotlivými kameny natřeny bílou barvou. Zpátky na loď se vracíme po 14. hodině. Na pláži Kalua Brach, než se dostaneme na naši jachtu, si objednáváme oběd. Při čekání na dinghy, se kterou nás následně Guru přiveze zpět na naší bavárku, zjišťujeme s Dušanem, že pláž je z polovic nudistická, ale nudismus zde praktikují pouze osoby starší 60 letL. Následně odplouváme od této pláže a asi po hodině plavby kotvíme v jiné zátoce, kdy doufáme, že v noci zde nebude žádná diskotéka, abychom se mohli konečně vyspat. Nicméně se zvedal vítr a k tomuto hluku se přidal i náš stěžeň, který díky větru, jenž foukal v určitém směru, vyluzoval neskutečně pisklavé zvuky, z nichž byl náš Bóťa silně nervózní. Běhal ke stěžni s lepící páskou v ruce a neustále něco omotával. Toto jeho činění však nemělo valný úspěch a nepříjemných rezonancí stěžně s lany jsme se zbavili, až když ráno přestalo foukat. V tento den udělal Guru Bóťovi velkou radost, naučil jej obsluhovat kotvu.
9. den / 22. 9. 2013 / neděle Vstáváme před 7. hodinou a vyrážíme k ostrovu Ikaría. Tento ostrov už patří k tzv. Severovýchodním Egejským ostrovům. Hned ráno řešíme problém s plotrem, který s námi přestal komunikovat. Díky Danové šikovnosti a vynalézavosti a i díky netu jej zase nastavil tak, že začal opětovně fungovat. V tento den jsme si znovu dobře zaplachtili. Vítr měl od 20 do 35 uzlů, naše rychlost byla do 9 uzlů a vlny byly dle Bóti vysoké jak barák a určitě vyšší než 10 metrůJ. Objektivně však musím napsat, že vlny byly vysoké maximálně tak 4 metry. I díky této situaci jsme opět /Lipary/ ztratili jeden fendr. Kolem 12.30 Bóťa poprvé drží kormidlo v ruce a začíná si užívat plavby bez motorování.
Bohužel asi za 5 minut jeho štěstí končí, jelikož Pavlík zjišťuje, že máme natrženou genu ve švu a tak jsme nuceni ji zabalit. Všichni jsme se shodli na tom, že za natrženou genu může jen a pouze náš Bóťa. V 17.45 kotvíme v městském přístavišti u mola na Ikaríi, u správního střediska ostrova s názvem Agios Kírykos. Kotvíme vcelku dost nešťastně tak, že jsme celým pravobokem uvázáni u mola, ale nejsme ničím chráněni. Moře je dost neklidné a vlny plnou silou narážejí do celé levé strany naší jachty. Proto na pravou stranu přidáváme další fendry, aby nedošlo k poškození lodi. Na večeři jdeme do taverny kousek od naší jachty. Po nějaké době nás oslovuje starší domácí rybář a doporučuje nám, abychom loď překotvili, jelikož vítr bude sílit a nemuselo by to dobře dopadnout. Osobně nám ukáže místo v přístavu, kde máme naší jachtu schovat před větrem. Dokonce nás počká na tomto místě a pomůže nám s uvázáním lodi. V době naší večeře, jak jsem již psal, zůstal na lodi jen Toník. I díky němu nedošlo k poškození lodi. Když jsem jej viděl, jak doslova uštván lítal kolem lodi v naší nepřítomnosti, měl jsem hodně černé svědomí, že jsme jej v tom nechali úplně samotného.
Plavba trvala celkem 10 hodin a 45 minut. Celkem jsme napluli 47 Nm, z toho 32 Nm na plachty.
SEVEROVÝCHODNÍ EGEJSKÉ OSTROVY
K sedmi hlavním ostrovům v severovýchodní oblasti Egejského moře patří především ostrov Thásos, Samothráki, Límnos, Lesbos, Chíos, Sámos a Ikaría (Foúrnoi).
ostrov IKARÍA /Severovýchodní Egejské ostrovy/ má 9000 obyvatel.
Ikaría obdržela jméno podle mytického Íkara, jenž letěl s umělými křídly, přilepenými na záda voskem, tak blízko slunci, že se mu vosk roztavil a zřítil se do moře. Přístavní městečko Agios Kírykos je správním střediskem ostrova a zároveň hlavním přístavem . Vedle městečka se nacházejí lázně, které vznikly v době Římanů, a hojně je navštěvují postarší Řekové. Jedny lázně se jmenují Thérma a nacházejí se několik minut chůze směrem na severovýchod. Lázně nabízejí několik horkých pramenů. Druhé lázně se jmenují Thérme Lefkádas, jsou na jihozápadě od Agios Kírykosu a místní prameny stále prýští mezi valouny na mořské mělčině. Dominantou městského přístavu je torso křídel Íkara o velikosti cca 10 metrů :
10. den / 23. 9. 2013 / pondělí
Vstáváme v 8 hodin, i když některé z nás (Dušana a mě) vzbudil kostelní zvon už v 7 hodin. Po kávičce na lodi jdeme nakoupit proviant. Objevujeme i obchod s rybářskými potřebami a uvažujeme o koupi fendru náhradou za ten náš ztracený. Bohužel velikost nabízeného fendru je pro nás nedostatečná, je příliš malý. Z Ikaríe vyplouváme ve 12.40 směrem k ostrovu Foúrnoi. K tomuto ostrůvku připlouváme ve 14.20, ale kotvíme v jedné ze zátok až v 15.00. V tento čas jsem měl vyšetřovací den. Musel jsem zjistit pachatele krádeže čokolády, která byla „sežrána“ na jachtě. Jednalo se o velmi kvalitní a drahou višňovou řeckou čokoládu, kterou nadevše miluje náš Václav a kterou jsme v tento den zakoupili na Ikaríi.
Po dlouhém a velmi náročném vyšetřování i za pomoci informátorů na lodi jsem zjistil, že čokoládu sežral náš gurmánek Bóťa! Pod tíhou jednoho z důkazu (vypláznutí jazyka) mu bylo prokázáno, že onen řecký sladký zázrak rozpustil na svém jazyku právě on. Jeho reakce byla taková, že prohlásil: „No a co?“. Vašek se z toho psychicky zhroutil (fotograficky zdokumentováno) :
a museli jsme jej donutit, aby si šel nahodit prut do moře a tím se alespoň trošku uklidnil. V tento den se Dan rozhodl, že by po dvou dnech své nečinnosti mohl plnit to, proč byl vlastně tadyJ. Jal se něco ukuchtit. Zároveň při podávání večeře byl potrestán Bóťa, kterému byla za sežranou čokošku servírována večeře na malý dezertní talířek. Ze začátku byl náš Bóťa ve velkém šoku, ale protože si mohl přidat porci (zapečené brambory), rozchodil to.
Plavba trvala celkem 2 hodiny a 20 minut. Celkem jsme napluli 14 Nm.
ostrov FOÚRNOI /Severovýchodní Egejské ostrovy/
Foúrnoi je přímo na východ od ostrovu Ikaría a má mnohem více víc obyvatel a vládne na něm daleko rušnější atmosféra, než by odpovídalo jeho velikosti. Sídlí na něm nejaktivnější rybářská flotila ve východní části Egejského moře. Nezjistil jsem kolik má ostrov obyvatel.
11. den / 24. 9. 2013 / úterý Vstáváme v 8 hodin. Bóťa s Vaškem udělají na snídani vaječinu, dnes si Bóťa dá pozor a nepřipálí cibulku. V 9.50 vyrážíme k ostrovu Pátmos. Tento ostrov je nazýván Jeruzalémem Egejského moře. Konečně už máme motto naší plavby: „Za vše může Bóťa aneb i opak může být pravdou“. Zároveň musím opětovně zmínit Bóťu a zaznamenat jeho příhodu z předešlého dne. Odpoledne dne 23. 9. 2013 požádal Bóťa Vaška o prášek s tím, že jej pobolívá hlavička. Podanou tabletu tedy Bóťa pozřel krátce po obědě a následně se jal i v „mírném“ množství požívat stále přítomné tekutiny na lodi. Dopadlo to tak, že zcela unavený Bóťa v 18.00 zhasnul a probudil se až druhý den ráno v 8.00. Hned po procitnutí žádal po Vaškovi, aby mu zase namíchal stejný tabletkový koktejl, protože se po něm konečně výborně vyspal. Ve 13.00 zastavujeme kousek před Pátmosem, kdy Dušan s Bóťou a Toníkem si pořádně zašnorchlujou. Dušanovi se podaří najít krásně velkou ulitu i se živočichem. Po nafocení úlovku je tento Dušanem vrácen zpět do moře.
Cestou do přístavu potkáváme pořádně velkého cruisra, který měl minimálně 12 pater. Chvíli plujeme vedle tohoto baráku :
ale raději se od něj oddělujeme a rychle uháníme do přístaviště, abychom našli nějaké místo na klidné kotvení, což se nám v 16.15 opravdu splnilo.
Plavba trvala celkem 6 hodin 25 minut. Celkem jsme napluli 20 Nm.
ostrov PÁTMOS /Dodekanézy/
Náboženský význam Pátmu, nazývaného Jeruzalém Egejského moře, se datuje do roku 95 po Kristu, kdy sem přišel sv. Jan. V roce 1088 pak byl založen klášter sv. Jana. Klášterní vliv pomalu slábl současně s tím, jak ostrované bohatli z loďařství a obchodu. Ostrov má 3500 obyvatel.
12. den / 25. 9. 2013 / středa Vstáváme v 8 hodin. Bóťa celou noc pochodoval po lodi, jelikož se předešlý večer „přežral“ a nebylo mu zrovna moc ok. Nepomohl mu ani jeho zázračný kořen zázvoru, který byl Bóťův parťák po celou dobu naší plavby. Mezi Bóťou a zázvorem na lodi vzniklo přátelství na celý život, kdy se od sebe nikdy nehnuli, dokonce zázvor musel chodit s Bóťou i spát. Pokud píši o spaní, je mou povinností zaznamenat i Bóťovo noční cestování. Bohudík pro měJ měl Bóťa „přiděleno“ místo na spaní na horním bidle naší klaustrofobické kajuty. Tato kajuta byla ve svém nejširším bodě široká 1,5 metru, dlouhá 1,9 metru a vysoká 1,8 metru. Z tohoto důvodu spaní na horním lůžku bylo hodně náročné, jelikož i otáčení se na této horní posteli bylo o úraz. Aby nemusel spát v této naší kajutě, vždy sledoval ostatní členy posádky, zda budou ležet ve své kajutě. Když zjistil, že v jiných kajutách bude asi volno, okamžitě zalezl do této místnosti jako šnek do ulity. Konkrétně tedy Bóťa často využíval kajutu od Dana s Dušanem a kajutu Vaška s Pavlem. Dělo se to hlavně v čase, kdy Dušan s Danem spali venku na lodi, nebo když Vašek zůstal spát v salonu. Nicméně těchto kajut Bóťa využíval i během našich přeplaveb. Ráno se od Toníka dozvídáme, že předešlý večer, když jsme se všichni odebrali do svých kajut spát, on odešel poznávat domácí obyvatele a v jedné z taveren na pobřeží hrál až do 3.00 poker. Prý prohrál jenom 25 éček. A aby odešel jako správný „pražák“ se ctí, poručil před svým odchodem na naší loď všem karbaníkům po štamprli. Ráno si zajdeme na snídani, kdy si všichni dáváme tzv. „anglickou snídani“. S plným břichem si půjčujeme skútry za 10 éček na den (Guru zůstává opět na lodi).
Toník unaven z probdělé noci nedobrzdil svůj skútr a narazil do skútru, který řídil Dušan. Karambol dopadl vcelku dobře. Toník měl pár škrábanců na ruce a nohou. Jen jeho skútr dopadl o něco hůř, měl zlomený přední kryt okolo světla a došlo k ohnutí ramínka zrcátka. Dušan i jeho skútr vše přežili bez ztráty kytičky. Na skútrech jsme navštívili kláštěr sv.Jana, projeli centrem správního města ostrova, Skálou, dojeli na pláž s názvem Petras Bay, kde jsme doplnili tekutiny. Exkurzi ostrova jsme zakončili projížďkou do vesnice s názvem Kampos. Cestou zpět na jachtu zastavujeme u jedné z benzínek a domlouváme si u její obsluhy natankování nafty do naší lodi z mobilního tankovacího vozidla. Natankovali jsme za 145 éček celkem 94 litrů nafty. Před vyplutím k ostrovu Léros odchází Toník vyřešit poškození skútru do půjčovny motorek. Aby se nemuselo čekat na vyřízení poškození skútru pojišťovnou, Toník předává půjčovně 120 éček a v 15.30 vyplouváme z přístavu. Kotvu na Lérosu spouští v 19.05 náš kotevník Bóťa.
Plavba trvala celkem 3 hodiny a 35 minut. Celkem jsme napluli 25 Nm.
ostrov LÉROS /Donekanézy/
Léros nechvalně proslul řeckými zajateckými tábory a jako sídlo ústavů pro duševně nemocné. V současné době na Léros příliš mnoho turistů nezavítá a hlavním zdrojem pracovních míst a příjmů zůstaly i nadále zmínění nemocnice. Ostrov čítá 8000 obyvatel.
13. den / 26. 9. 2013 / čtvrtek Vstáváme v 8 hodin. Celé dopoledne lenošíme v krásné zátoce. Vašek a já se snažíme něco v moři ulovit, ale bez sebemenšího úspěchu. Vašek líčil na chobotnici, já na vše, co plavalo. Ač máme s sebou opravdu velmi kvalitní rybářské náčiní včetně sonaru na zjištění přítomnosti ryb, za celou naši plavbu jsme stejně jako na Liparách v minulém roce vůbec NIC nechytili. Na pevnině u pobřeží je vidět fotbalové hřiště s pravým živým zeleným trávníkem a s umělým osvětlením a běžeckými drahami. Kdo tam sportuje, je velkou otázkou, jelikož kromě rybářů není na ostrově vidět vůbec žádný pohyb. Pavel s Dušanem odplují na dinghy nakoupit chybějící potraviny, zejména vajíčka. Při popisování s jakým zájmem byli obslouženi nevěřícně s otevřenou pusou kroutíme hlavou. Dáma-seniorka jim odmítala prodat požadované potraviny, dokonce jim skutečně neprodala zaprášenou whisku. Vzhledem k tomu, že nám docházela sladká voda v tancích na lodi, v 11.00 zapnul Pavel motor a vyrazili jsme na ostrov Kálymnos. Ve 14.00 přistáváme v městském přístavišti v městečku Pothía . Za kotvení, elektřinu a vodu platíme 10 éček. Při plnění vody do jednoho ze dvou tanků za přítomnosti Vaška měl opět hlavní slovo náš Bóťa. Vždy když jsme někde zakotvili a Bóťa zjistil, že je možno se dostat na pevnou zem, ihned zmizel do koupelny. Toto nastalo i teď. Bóťa se rozhodl, že se zajde osprchovat. Jal se tedy čistit své tělo sladkou vodou a vůbec mu nevadilo, že Vašek právě čepuje vodu do tanku. Takže to vypadalo tak, že Vašek nahoře NAPOUŠTĚL a Bóťa zároveň dole ihned VYPOUŠTĚL. Když to Vašek asi po půl hodině marného plnění zjistil, vletěl na Bóťu se slovy „p*čo, to nemyslíš vážně?“ Bóťa mu s ledovým klidem odpověděl, aby se neposralJ. Od této chvíle měl Bóťa další přezdívky : značkový motorkář, šampónek a hydro-náčelník. Večer se jdeme projít po nábřeží a kupujeme drobnosti domů i fendr za 26 éček. I v tuto dobu, kdy je konec září, jsou taverny plné jak turistů, tak také místních. V tento den mi asi s konečnou platností umřela moje zrcadlovka. Asi nevydržela stálou vlhkost, s níž se poprvé setkala v minulém roce na Capri.
Plavba trvala celkem 3 hodiny. Celkem jsme napluli 18 Nm.
ostrov KÁLYMNOS /Dodekanézy/
Historie Kálymnosu sahá až do neolitu. Ostrov byl osídlen po zpustošení Kréty v roce 1450 před Kristem. Kálymnos je už po staletí centrem lovu mořských hub, avšak v uplynulých letech jej nepříznivě ovlivnila rybářská omezení a choroba mořských hub. Ostrov má 14000 obyvatel.
14. den / 27. 9. 2013 / pátek Vstáváme v 8 hodin. Po nákupu v marketu se Bóťa s Vaškem a Dušanem pouští do přípravy snídaně a povede se jim skvělá vaječina. Dan zase nic nedělalJ. V tomto mezičase zmizí Toník a najednou se objeví ve společnosti nějakého domácího mužíčka, který s ním přijel na nějaké motorové rikše a přivezl kopec piv a whisky. V 10.15 zvedáme kotvu a vyplouváme k ostrovu Kos. Ještě před připlutím na Kos se zastavujeme v 11.40 v zátoce u ostrova Psérimos, kde se vykoupeme a na lodi poobědváme.
Ve 14.20 naposledy tuto plavbu vytahujeme kotvu a odplouváme skutečně do cíle naší letošní plavby. Než spustíme poslední kotvu našeho plachtění a motorování, musíme dotankovat naftu. Před námi tuto činnost chtělo provést ještě dalších 11 lodí, a tak si zde připadám jako v koloně na dálnici mezi Prahou a Brnem. Do nádrže se následně vešlo 48 litrů nafty. Nicméně přesně v 16.45 jsme v maríně na Kosu u mola A. Předání lodi je domluveno na další den, ale ještě v tento den je naše loď prohlédnuta potápěčem. Při této prohlídce je zjištěno, že z pěti lopatek na vrtuli propeleru chybí hned dvě lopatky. Vůbec nevíme, kdy a kde mohlo dojít k nějakému karambolu. V tento den jsme už nikam nešli, zůstali jsme na lodi a rozebírali naší plavbu.
Plavba trvala celkem 6 a půl hodiny. Celkem jsme napluli 18 Nm.
ostrov KOS /Dodekanézy/
Kos se stál známý jako „Plovoucí zahrada“. Oplývá archeologickými nalezišti a památkami. Ostrov se stal známý i díky Hippokratovi, který se. narodil na Kosu v roce 460 před Kristem a zemřel v Thesálii někdy v roce 375 před Kristem. Ostrov má 27000 obyvatel.
15. den / 28. 9. 2013 / sobota Vstáváme před 8 hodinou. V tento den má svátek náš Václav. Při předávání jachty nám je spočítaná škoda. Za poškozenou vrtuli propeleru a ohnutý levý přední vazák (co dokáží meltemi) :
je vyčíslená škoda na 900 éček. Všichni se skládáme a v hotovosti předáváme Řekům celkem 850 éček. Vzhledem k tomu, že jsme pojištěni pro případ poškození lodi, vrátí nám pojišťovna peníze zpět, kromě spoluúčasti. Roztržená gena šla na vrub Řekům, kteří uznali, že šlo o únavu materiálu. Zbývajících 50 éček si necháváme jako kompenzaci za to, že při našem vyplutí z Kosu jsme byli ošizeni o naftu. V 11 hodin tedy oficiálně předáváme jachtu a dostáváme protokol i s vyčíslenou škodou pro naši pojišťovnu. Následně si na kapitanátě odkládáme své bágly (za jedno zavazadlo po nás chtějí 1,5 éčka) a odcházíme do centra ostrova Kos. Poprvé vidíme pevnost Johanitů, prohlížíme si starověkou Agoru, procházíme kolem kašny na náměstí Plateía Platánou, kde Hippokratés měl údajně zasadit před 2400 lety svůj platan. Zde se fotíme a zaznamenáváme pro budoucnost.
Navzdory 14metrovému průměru je platan stár asi jen 560 let. Samotnou kašnu nechal pro mešitu postavit v roce 1792 turecký vládce Hadži Hasan. U přístavu si v jedné z taveren na Nafklírou („ulice barů“) objednáváme oběd. Po skutečně vydatném obědě :
přicházíme na velké náměstí (název jsem si opomenul zaznamenat) s další mešitou. Zde si sedáme do kavárny a až do 17.00 sledujeme pohyb turistekJ. Na 19.00 máme objednány dva taxíky. V domluvený čas se skutečně vozidla objevují v maríně a za 35 éček za vozidlo nás za 30 minut vyteleportují u letištní odletové haly. Protože máme čas, obalujeme naše zavazadla do potravinové fólie. Bóťa začíná zmatkovat, jelikož zjišťuje, že jeho zavazadlo je o kilo a půl těžší (max. váha zavazadla bez dalšího poplatku činila 15 kg), a tak začíná přebalovat svůj bágl. Po 21. hodině odbavujeme naše zavazadla a dostáváme palubní letenky. Já mám sedadlo C ve 26. řadě (opět chodbička). Náš let má označení QS 1129. Máme odlétat ve 23.20 místního času. Těsně před půlnocí se teprve dozvídáme, že budeme odlétat až v neděli 29. 9. v 1.30.
Protože máme zpoždění, je nám nabídnuto občerstvení, které v restauraci vydají až po předložení palubní letenky. Dostáváme teplý toast se šunkou a sýrem a nealko nápoj. Nakonec jsme vzlétli přesně ve 2.45 místního času (tj. 1.45 času v ČR). Letěli jsme Airbusem A320 a přistáli v Praze přesně ve 4.25. Po rozloučení s našimi Pražáky, Toníkem a Petrem, nasedáme v 5.00 ráno do 9místného Fordu, se kterým pro nás přijel na Ruzyň Ládík Minaříků z Bílovce. Díky jeho neskutečné obětavosti nás následně rozvezl přes Olomouc, Bílovec až do Ostravy. Pro mě toto dobrodružství končí v 9.45, kdy vysedám v Hrabůvce a jdu se unavený, ale spokojený přivítat se svými milými.
Celkem jsme tedy v Egejském moři napluli 320 Nm, z toho 104 Nm na plachty. Za kotvení a služby s tím spojené jsme zaplatili celkem 25 éček. Konkrétně jsme platili na ostrově Náxos 15 éčeka na ostrově Kálymnos 10 éček.