Channel Islands 2014

14.6.2014

Tak se konečně setkávám v Bílovci zase s Pavlíkem Horálkem, svým nejlepším kamarádem a světově uznávaným expertem na tryskací kuličky,  dáváme kafe a vyrážíme do Brna za dalším členem posádky Jirkou Valnohou, specialistou na pomoc závislákům. Po krátkém seznámení u dalšího kafíčka vyrážíme na cestu. V průběhu trasy přes Česko se postupně seznamujeme a zjišťujeme, že jsme fšici tři na stejných vlnách. Česko v pohodě, Německo taky, několik pauz a kafíček, při kterých zjišťujeme Jirkovu oblíbenou specialitu, která nás bude provázet po celou plavbu a vlastně pak i naši oblíbenou, a to ovocný košíček ke kafi!

Všichni postupně, bohužel i k mé nevoli, jelikož já ty motorové automaty moc nemusím, se střídáme za volantem Pavlíkovy audiny a ráno dorážíme do krásného města Rennes. Dáváme si v malé kavárničce na ňákém malém náměstíčku snídani a po prohlídce neskutečného sobotního trhu snad se vším všudy, co se dá sníst a co by člověk nejradši taky snědl (tak si dáváme aspoň ovocný košíček do ruky), vyrážíme na prohlídku Mont St. Michel.

Nádherné počasí, nádherný ostrůvek se světově známým klášterem a první setkání s nekonečnými písčitými odlivovými mělčinami. Přesunujeme se do St. Malo a v marině Port des Bas Sablons nacházíme naši loď a postupně i zbytek posádky. První šokové setkání s 13 metrovým odlivem a brutálně skloněnou lávkou k molu.

Zabydlení lodě a seznámení s ostatními členy posádky – kapitán Libor Chrastil, výborný, pohodový a zkušený mořský vlk,

Franta Eichler – kuchař plavby, cestovatel a profesionální fotograf :

Roland Möckl - bezva společník, expert na čelisti :

světoběžník Franta Vlach – demokraticky zvolen jako finanční ředitel plavby :

a moravská větev – Jirka :

Pavel :

a já :

Jelikož vyplouváme až v neděli (kvůli přílivu), vydáváme se do St. Malo na večeři. Nacházíme malinkou restauraci se třemi stoly uvnitř a pouze jedním zavalitějším frantíkem jako personál, který dělá od kuchaře, přes číšníka a majitele restaurace úplně vše a všem k veškeré spokojenosti a chuti. Dáváme si velice chutnou večeři a spokojeně odcházíme, když pak ještě za mnou vyběhl ten bodrý muž s lamentováním, že jsem si tam zapomněl kameru, což jsem si tedy opravdu oddechl.

Při návratu na loď zjišťujeme, že brutální náklon lávky na molo je již zcela vyrovnán a v rovině a za tu dobu přiteklo 13 metrů výšky vody ?!

15.6.2014

48°38.373N

002°01.537W

Ráno v 8.30 hodin  v poklídku vyplouváme, když za několika ostrůvky kolem nás přeletí závodní trimaran, máváme a naší skvělou rychlostí 6 uzlů na předobok pod plným prádlem nabíráme kurs cca 310 na Jersey. Po 15 Nm stáčíme na 330, obeplouváme Minquière, vane bočák až předobok Ne až N, stáčí se zepředu, proto plachty dolů a motorujeme.

Připlouváme kolem 18.00 k marině na ostrově Jersey

a vzhledem ke končícímu odlivu se musíme zatím navázat bokem za velmi přátelských pozdravů k Němcům na waiting ponton. Netrvá dlouho a začíná se překotně zvedat příliv, valí se přes betonový práh vrat jako řeka, za chvíli blikne zelená na semaforu, přijíždí v malém člunu harbour master a postupně nás navádí v 19.30 přes vrata do mariny k molu F v přístavu Port Helier :

49°10.947N

002°06.660W

Zkoumáme marinu, ale velice brzy a velice rádi se vracíme na loď, jelikož kuchař Franta dopéká echt bretaňské kotlety s česnekovými brambůrkami! Několik pifsonů na spláchnutí, pár společenských vět a poroučíme se do kajut.

Celkem 47 Nm, 30 Nm na plachty

Kotvení – 38 liber za den

16.6.2014

Ráno vyrážíme na břeh do přístavní restaurace a dáváme si kontinentální snídani za velmi vlídných úsměvů obsluhující slečny, z které se nakonec vyklubala slovenka, pár milých vět a rychle na loď, končí totiž příliv, takže opouštíme marinu, opět plné plachty kurs 300, podél dvou severních nebezpečí. Pod zkušeným zrakem Libora se postupně během celého dne všichni střídáme za kormidlem a užíváme si nádherného jachtingu na poklidném Atlantiku – bočák místy předobok (vlny do 2 metrů, vítr cca 20 - 25 uzlů).

Začíná se před námi objevovat západní okraj ostrova a přístav hlavního města Guernsey  St. Peter Port a podle náměrových kursů mezi mělčinami a spoustou vraků pod hladinou míříme do mariny.

V 18.00 kotvíme opět na waiting pontonu. Příliv se zvedá, a tak v 19.45 kotvíme bokem v marině Victoria přístavu St. Peter Port :

49°27.325N

002°32.092W

Celkem 39 Nm

Večeře : těstoviny s omáčkou a se sýrem (bez masa…)!

Ráno se Libor nedůvěřivě dívá na divný sklon naší zakotvené plachetnice a zjišťuje, že drobátko sedíme kýlem v písku. I harbour master se asi někdy trochu sekne a navede k molu pro lodě s menším ponorem. Nicméně příliv nás po krátkém čase vysvobozuje.

Kotvíme zde 2 dny za 62 liber +4 libry za elektřinu

18.6.2014

Za silného, ale pro nás velmi příjemného větru vyplouváme v 10.00 hodin z mariny ostrova Guernsey a míříme na ostrov Sark.  Po hodině míjíme jižní znak LOWERHEADS, vítr 20kt N až Ne v poryvech až 30kt, kurs 090 postupně stáčíme na 120, postupně refujeme genu na 1 ref a plujeme dál jen na genu. Cca po 1.5 hodině vplouváme do zátoky Havre Gosseline ostrova Sark a kotvíme na bójce :

49°25.792N

002°22.689W

Celkem 7Nm

Celkem malý ostrůvek se zachovalou feudální správou majitele ostrova. Kotvíme v nádherné zátoce na bójce :

a v dinghy se vydáváme na prohlídku ostrova. V přilehlém zářezu skal přivazujeme jako ostatní člun a šplháme nejprve po schodech a pak po úzkých stezičkách na náhorní planinu ostrova.

Nádherný výhled na okolí ostrova, na naše zakotvené plachetnice v zátoce. Vyrážíme na obhlídku ostrova, kde není jediná asfaltová cesta a z motorových vozidel zde smí jezdit jen traktory. Kolem projíždí pár povozů s koňmi.

Na některých úbočích nacházíme čerstvě vysázené vinice (!)

a jelikož je vedro, slunce nás nemilosrdně vysušuje, hledáme hospůdku ke svlažení hrdel pivínkem. Ale ouha! Pán feudál nařídil, že pivo či jiný alkohol se bude podávat jen k jídlu?! Tak neváháme a volíme kombinaci štrůdl a pivo! Po detailním rozhovoru se slečnou číšnicí, která je v podávaných službách zcela nekompromisní, zjišťujeme, že se zde v hospodách od pátku do neděle nesmí podávat žádný alkohol?! Na štěstí náš pobyt zde tyto dny míjí! Šeptem nám ale sděluje, že o dvě stě metrů dál přece jenom je jedna hospoda, kde nám pivo bez štrůdlu dají, tak rychle měníme lokál. Opět ničíme následky vedra pěnivým mokem a pokračujeme v prohlídce ostrova. Zde stanovená pravidla žití platí pro všechny, tedy když míjíme zdravotní středisko, nacházíme zaparkovaný traktor s cedulí DOCTOR a za rohem pak patrně zaparkovanou sanitou. Prostě rescue systém funguje! Vracíme se za odlivu na loď, když nacházíme, jako ostatní náš člun oběšený na skále.

Co by to byla za plavbu bez koupání v moři, proto patřičně přehřátí a vysušení dáváme vše dolů a skáčeme z lodi do Atlantiku. Teplota vody již při skoku organizmu vyhrožuje, proto hned po dokončení tohoto vniknutí do vody to otáčíme a mažeme z vody ven. Ale povinnost byla splněna. Čekáme na zbytek posádky, který prozkoumává zbytky ostrova, vysvobozujeme bójku a vyrážíme na ostrov Jersey. Míjíme se znepokojivým zrakem oblast vodních vírů v průměru desítek metrů, zaznamenaných i na námořních mapách a nabíráme kurs opět na ostrov Jersey. Po další plavbě – 22 Nm  opětovně kotvíme v marině Port Helier na ostrově Jersey :

49°10.947N

002°06.660W

Nejprve procházíme a prohlížíme mola se zakotvenými plachetnicemi. Nacházíme zde i loď se jménem Rusalka, což nám něco připomíná. Na lodi zkoumáme obsah několika francouzských konzerv s masem a luštěninami, s úžasnou, u nás nesrovnatelnou chutí. Vyrážíme do podvečerního městečka, kde se z různých hospod ozývají hlasité komentáře probíhajících utkání fotbalového mistrovství.

Nakonec navštěvujeme jednu malou hospůdku, jelikož se z ní ozývají tóny bluesové kytary, což nás zaujalo, tak v úplně prázdné hospodě dáváme pivko a posloucháme skvělou muziku kytary a foukací harmoniky. Pivečka přibývají a přibývá i hostů a najednou je plno a celá hospoda ožívá skvělou muzikou. Ani se nám odsud moc nechce.

19.6.2014

Ráno vyplouváme s přílivem s kursem na St. Malo. S patřičnou dávkou nostalgie a pocitem, že zas končí jedna skvělá plavba s bezvadnými lidmi, vplouváme zpět do mariny v St. Malo.

Kotvíme, s velice příjemnými frantíky velice příjemně a džentlmensky, s čímž se člověk plavící se v jiných končinách nesetkává, předáváme loď a s naloženou bagáží vyrážíme do penzionu na periferii St. Malo k poslednímu noclehu před odjezdem. Plavba byla úžasná a se skvělými lidmi, takže nikoho nepřekvapilo, když jsme se domluvili na společné poslední večeři v St. Malo.

Libor zamluvil stůl k večeři v jedné z nejznámějších restaurací Café de St. Malo při vchodu do historické části města. Vyrazili jsme ještě napřed k prohlídce města a nákupu pár drobností domů, což jsme učinili a vzápětí Jirka vyslovil tu zrádnou otázku, co kdybychom si dali ještě před tou večeří kafíčko a ovocný košíček, což jsme okamžitě schválili a vyrazili hledat nějakou malou cukrárničku. Košíčků a dobrot měli podle nabídky spousty, ale opět ouha, nebyly to košíčky, ale koše! No ale co bychom to nebyli za Čechy, narvali jsme to vše do sebe a vyrazili na večeři o několika chodech.

S Pavlíkem jsme testli královské ústřice, následovala spousta dobrot i mořských a vše končilo desertem. Jelikož jsem měl těch sladkostí už před večeří víc než dost, zkusil jsem si objednat fromage fraise, s představou, že dostanu kousek dobrého tvrdého sýra, jak to frantíci po jídle dělají, ale k mému údivu mi donesli misku se sladkým tvarohem a malinovou polevou. Číšník mi pak s úsměvem vysvětlil, že to je právě ten čerstvý sýr a nikoliv tvrdý sýr. Ale stejně jsem to vše stlačil. Najednou bylo v rušné a plným životem žijící restauraci ticho a my jsme zjistili, že jsme tam již sami, je půlnoc a  personál by chtěl už zavírat. Finančně jsme se rozloučili, vydali na penzion, poslední dobrou noc a ráno pak rutinní návrat domů, hodně obohaceni o spoustu úžasných zážitků.

Díky kapitáne!!!     

Celkem upluto 156 Nm